Novinky

METODIKY DRA DIGITÁLNÍHO RESTAUROVÁNÍ KONEČNĚ CERTIFIKOVÁNY!

Ministerstvo kultury České republiky vydalo dne 14. 9. 2017 certifikační osvědčení šesti metodik Digitálně restaurovaného autorizátu — DRA. Tyto metodiky jsou úspěšným výstupem pětiletého výzkumného projektu Akademie múzických umění v Praze pod vedením profesora MgA. Marka Jíchy v rámci programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní kulturní identity (NAKI) pod názvem Stanovení objektivní metodiky hodnocení kvality kinematografického obrazu z pohledu zrakového vjemu diváka s cílem vytvoření rovnocenné restaurované digitální kopie v porovnání s mateřskými archivními filmovými obrazovými zdroji.

Pokračovat ve čtení „CERTIFIKACE METODIK DRA“

Vážení kolegové,__
prosím Vás o pomoc při přípravě dalšího setkání s vedením České televize. Měli bychom odeslat naše připomínky a podněty, abychom společně s ČT připravili toto jednání. Prosím Vás o zaslání podnětů k jednání na moji emailovou adresu. Soustředím vše a rosešlu zpět k Vám, abychom kontrolovali výslednou strukturu otázek a připomínek. Potom dojednáme termín schůzky s ČT a sestavíme naši delegaci.__
Děkuji a zdravím__
Marek Jícha _
prezident Asociace českých kameramanů __
+420 723437344 _ lampafilmx@gmail.com

Tiskovou zprávu Mezinárodního kameramanského filmového festivalu Ostrava Kamera OKO naleznete ZDE

ODBORNÝ NÁZOR FILMOVÝCH TVŮRCŮ:

JEDNOZNAČNĚ VE PROSPĚCH NOVĚ VZNIKLÉ CERTIFIKOVANÉ METODIKY DRA

Celá výtvarná obec se na valné hromadě hlasitě vyjádřila k filmové digitalizaci Na celostátní valné hromadě umělecké obce filmařů, výtvarníků, architektů a jiných tvůrců vizuálních umění se hovořilo o filmové digitalizaci. Není přesvědčivějšího argumentu, nežli přímé shlédnutí dělených obrazů s komparací výsledků státem řízené digitalizace, která se již v minulých měsících opakovaně setkala s řadou výhrad, oproti odborným restaurátorským zásahům provedeným pod autorským dozorem původních tvůrců.

Pokračovat ve čtení „OOA-S NA VALNÉM SHROMÁŽDĚNÍ PODPOŘILA AUTORIZOVANOU DIGITALIZACI“

Posouzení digitalizovaného a restaurovaného filmového díla „OBCHOD NA KORZE“.

Dne 1. července 2017 na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech (MFFKV) došlo k velmi potřebné události — k premiéře autorizovaně digitalizovaného a restaurovaného českého filmu Obchod na korze režisérů Jána Kadára a Elmara Klose. Tento film byl v roce 1966 oceněn Oscarem. Jde v pořadí už o pátý film, který s velkým úspěchem digitalizovala Nadace české bijáky.

Synovi jednoho z režisérů filmu Elmaru Klosovi mladšímu se podařilo zorganizovat podepsání smlouvy mezi Nadací české bijáky, Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary a Státním fondem kinematografie (SFK), která autorizovanou digitalizaci filmu Obchod na korze umožnila. K práci na restaurování obrazu byl přizván kameraman Ivan Šlapeta, který pozval další dva kameramany Jiřího Šimunka a Josefa Špeldu, aby mu pomohli nastavit původní vzhled obrazu, jak jej autorsky koncipoval nežijící kameraman Vladimír Novotný. Na zvukové složce filmu obdobně spolupracovali dva přední mistři zvuku společnosti Soundsquare Pavel Rejholec a David Titěra, kteří digitalizovali práci mistra zvuku Dobroslava Šrámka. Po celou dobu byl digitalizace přítomen i Elmar Klos mladší. Restaurátorem filmu filmu byl Ivo Marák ze společnosti Universal Production Partners (UPP), který vykonával rovněž funkci vrchního technologa a organizátora této digitalizace.

Na pódiu Velkého sálu Hotelu Thermal před vlastní premiérou digitalizátu Obchodu na korze si Ivan Šlapeta, vedoucí expertní restaurátorské kameramanské skupiny, posteskl:
„Bylo to u nás v Čechách poprvé, kdy jsem byl k digitalizaci přizván. Občas zahlédnu v televizi některé své dílo v nové podobě a s překvapením zjišťuji, jak velmi se liší od původního obrazu, který jsem kdysi vytvořil. S hořkostí v srdci si uvědomuji, že jen já, režisér a několik nejbližších spolupracovníků ví, o kolik estetických, emocionálních, ale často i věcných informací je film ochuzen. Ale běžný divák to neví a nepozná. Neví to evidentně ani ten, kdo tu práci provedl. Uklidňuji se myšlenkou, že to nepozná ani ředitel televize. Snad to nepozná ani ministr kultury. A tak mávnu rukou, vypnu televizi a zařadím se mezi lhostejné občany naší malé země.“

Restaurátor Ivo Marák umožnil expertní kameramanské skupině dostatek času k nastavení tří základních obrazových parametrů, tedy ostrosti, kontrastu a struktury filmového obrazu, a ta to provedla naprosto excelentním způsobem. I když se první díl filmu nezachoval ve formě originálního negativu, ale jen duplikačního materiálu, byl tonálně digitálním gradingem restaurován velmi přesně a rozdíl s originálním negativem zbývající části filmu byl prakticky k nerozeznání. Jen hustotní neklid, nejvíce patrný hned u prvního záběru filmu s mrtvolkou čapího hnízda, prozrazoval, že titulková část prošla dublovacím procesem, který vždy obraz částečně znehodnotil. Jde o první scénu filmu korzujících spoluobčanů v malém slovenském městečku za druhé světové války. V celém filmu byla velmi citlivě nastavena úroveň černých tónů, vedoucích ke kontrastnější fotografii. V první třetině filmu se zdá být černá na několika místech posazená až příliš nízko, ale jde jen o pár interiérových scén v domku truhláře Tona Brtka (Jozef Kroner). V celém filmu jsou černé tóny drženy na své hluboko posazené úrovni avšak s jasně čitelnými detaily, tvořícími jakousi „zaprášenost“, která s vysokou úrovní bílých tónů přináší neopakovatelnou krásu a funkčnost interiérového svícení kameramana Vladimíra Novotného. Tento charakter obrazu souzní se scénářem filmu a velmi účelně spojuje exteriéry filmu natočené ve slovenském městečku Sabinově se scénami ateliérovými. Vyváženost černobílého obrazu a konzistence kontrastů denních interiérových scén, podvečerů a večerů exteriéru na dvorku, i svícených nocí, je mistrovsky zpracovaná v jednotný obrazový koncept sledující postupné přituhování dramatické situace. Rovněž zdařile vyřešený problém snových pasáží představy — snu — Tona Brtka o cestě parkem se Židovkou Rozálií Lautmannovou byl tonálně přesně upravený do stylu přesvětlené fotografie. To se opakuje v samém závěru filmu po Brtkově sebevraždě, kdy vybíhá s paní Lautmannovou z krámku ven na náměstí, kde hraje nebeský městský orchestr. Restaurování probíhalo s možností porovnávat výsledky gradingu s referenční kopií vybranou Ivanem Šlapetou na základě předložených dvou nejstarších kopií. Z referenční kopie byla vyrobena faksimile (či pracovní přepis kopie do digitální formy), která sloužila expertní skupině a koloristovi (zkušený pracovník UPP Pavel Marko) k porovnávání. Jde o citlivě zrestaurované filmové dílo, které snese světové kvalitativní srovnání, protože přesně dodržuje původní obrazový a zvukový koncept autorů filmu. Opět dokazuje, že by se měly české filmy digitalizovat v domácích studiích za účasti českých odborníků.

Kameramani Jiří Šimunek a Josef Špelda se již dříve účastnili vzorkování filmu Obchod na korze v rámci výzkumu Akademie múzických umění v Praze (AMU) v Programu národní kulturní identity (NAKI), který v letošním roce dokončil certifikované metodiky pro metodu Digitálně restaurovaného autorizátu (DRA). Mohli proto použít svoje zkušenosti, protože dobře znali celý materiál z tohoto výzkumu. Byla jen škoda, že nebyla umožněna spolupráce s projektem NAKI na digitalizaci filmu Obchod na korze oficiálně a ověřit tak nově vzniklé metodiky DRA, jak o to dlouhodobě vedení projektu žádá. Porovnání lze však učinit zpětně, komparací této digitalizace se vzniklým vzorkovníkem DRA. Tímto testem prošel nový digitalizát Obchodu na korze na výbornou. Ukazuje se tak, že pracuje-li expertní skupina ve složení tří kameramanů, dvou mistů zvuku a dohlížejícího režiséra dospěje digitální restaurátor řídící se metodikou DRA ke stejným výsledkům jako jiný tým, který by pracoval stejně. De facto se tak potvzují již dřívější testy, že metodika DRA je plně funkční. Obdobně hodnotí svoji práci na filmu Obchod na korze i Pavel Rejholec, člen expertní skupiny zvukových mistrů, který byl rovněž účasten jako řešitel na výzkumu NAKI AMU. Zkušenosti nabyté v rámci projektu vedly k odzkoušení speciálního skeneru Sondor Resonances, který vlastní např. Slovenský filmový ústav, a který na základě výzkumných testů a vzorkování DRA filmu Radúz a Mahulena, zakoupila rovněž Česká televize. Pavel Rejholec uvádí, že každým filmem se posouváme dál a u Obchodu na korze jde už o plně profesionální výsledek, za který vděčíme mimo jiné i výzkumu NAKI. Restaurátoři zvuku měli za cíl zachovat dva základní cíle: udržet maximální kvalitu Liškovy hudby a současně nastavit srozumitelnost dialogů. To se dobře podařilo.

Odpovědí na otázku, proč je Obchod na korze teprve devátým kvalitně zdigitalizovaným filmem v Čechách, je, že jde o důsledek zablokování kvalitní digitalizace vleklým sporem o autorizovanou digitalizaci. Digitalizací Obchodu na Korze se deklarovaná priorita provést kvalitní digitalizaci 200 nejlepších českých filmů, tzv. zlatého fondu, snad začíná realizovat a prolamuje se i dosavadní opomíjení autorů.

Vše kolem digitalizace českých filmů začalo v roce 2011 výzvou Národního filmového archivu v Praze (NFA) a jeho ředitele Vladimíra Opěly, který přizval zástupce autorské Asociace českých kameramanů (AČK) a experty z Filmové fakulty Akademie múzických umění v Praze (Františka Uldricha, prof. Jiřího Myslíka, prof. Marka Jíchu), aby pomohli s digitalizací filmu Marketa Lazarová. Tato pozvánka předznamenala, že NFA od počátku zvolil autorizovanou digitalizaci za svůj cíl. Autorizovanou digitalizací rozumíme takovou digitalizaci filmů, která probíhá pod kontrolou žijících autorů filmů či v případě nežijících pod kontrolou jejich zástupců, expertů z oboru, nejlépe doporučených profesními asociacemi, tedy kameramanů, mistrů zvuku a režisérů. Tento trend potvrdil NFA i odbornou podporou zahájení výzkumného projektu NAKI na AMU, který byl po tříletém upřesnění cílů projektu, plánu na vznik certifikovaných metodik DRA, v roce 2013 konečně zahájen. NFA byl v projektu smluvně spoluúčasten a tudíž byl jeho dílčím spoluřešitelem. Autorizovaná digitalizace metodou DRA byla od počátku hlavním cílem projektu NAKI a NFA byl původně spoluinciátorem této myšlenky.

NFA však z projektu NAKI v roce 2015 bezdůvodně odstoupil a záhy poté provedl digitalizaci 12 českých filmů v rámci tzv. projektu „norských fondů“ jejíž výsledky vzbudily velké pobouření u odborné veřejnosti, diváků i dědiců autorských práv filmů, a dokonce i Česká televize je odmítla odvysílat, jelikož byly technicky nevyhovující.

SFK se staví k vytvořeným certifikovaným metodikám DRA rezervovaně, údajně neví, jak metodiky DRA začlenit do parametrů výběrových řízení. Jedním z výstupů výzkumného projektu NAKI jsou tzv. vzorkovníky DRA, neboli navzorkované minutové ukázky ze všech dílů zkoumaných filmů. Mají sloužit koloristovi a digitálnímu restaurátorovi jako náhledy, jak by mělo restaurované dílo vypadat. Škoda, že spolupráce v této oblasti stále vázne a není ze strany SFK dostatečně podporována. SFK by měl urychleně vypsat projekt na přednostní navzorkování DRA významných filmů ještě žijících autorů, aby se pokusil uchovat obrazové koncepty pro budoucí digitalizaci. Několik velmi významných českých kameramanů, mezi nimi i kameramani filmů české nové vlny, jako Stanislav Milota, Jaromír Šofr nebo Andrej Barla, Ivan Šlapeta, Jiří Macák, Josef Hanuš, Jiří Kadaňka, Jiří Macháně, František Němec, Jiří Šimunek, Jiří Vojta a další, jsou stále k dispozici a formou navzorkování jejich významných děl by SFK přispěl k záchraně českého zlatého filmového fondu.

Expertní skupina dle certifikované metodiky DRA čítá tři kameramany, dva mistry zvuku a režiséra, či zástupce jeho autorských práv. Právě tak byl digitalizován film Obchod na korze, či film Ostře sledované vlaky, ač fakt použití metodiky DRA nemohl být uveden v titulcích filmu.

Za účelem výroby DRA navzorkoval výzkumný tým AMU ještě tyto filmy:
Škola Otců
Pytlákova schovanka
Ať žije republika
Holubice
Spalovač mrtvol
Město varhan
Stříbrný vítr
Až přijde kocour
Rozmarné léto
Kamenný most
Žiletky
Place de la Concorde
Archa bláznů
Obchod na korze
Postřižiny
Atentát
Vlčí jáma
Romance pro křídlovku
Láska vzdor a smrt

Bylo by dobré při příští digitalizaci tuto možnost již využít.

prof. MgA. Marek Jícha, filmový kameraman.
vedoucí výzkumného týmu NAKI AMU – Metodiky digitalizace národního filmového fondu
digitální restaurátor filmů – Radúz a Mahulena, Place de la Concorde, vzorkovníků NAKI DRA

OBRÁZEK: VZORKOVNÍK DRA OBCHOD NA KORZE

Vážení kolegové,
prosím Vás o pomoc při přípravě dalšího setkání s vedením České televize. Měli bychom do 14 dnů odeslat naše připomínky a podněty, abychom společně s ČT připravili toto jednání. Prosím Vás o zaslání podnětů k jednání na moji emailovou adresu. Soustředím vše a rosešlu zpět k Vám, abychom kontrolovali výslednou strukturu otázek a připomínek. Potom dojednáme termín schůzky s ČT a sestavíme naši delegaci.
Děkuji a zdravím
Marek Jícha
prezident Asociace českých kameramanů
+420 723437344 lampafilmx@gmail.com

Recenze 9. května 2017

Několik úvah o nově digitalizovaném a restaurovaném filmovém díle „Špalíček“.

Dne 22. 3. 2017 bylo v kinu „Atlas“ předvedeno pozvaným divákům vynikající filmové dílo Jiřího Trnky z roku 1947 „Špalíček“ v digitální a restaurované podobě. V organizační režii NFA byl tento sofistikovaný proces opět uskutečněn v Budapešti a podle úvodního prohlášení by měl výsledný obraz odpovídat původnímu vzhledu premiérové kopie. To je kriterium zásadní a postupně se vyjádřím k tomu, jak tato správná idea byla v tomto případě ve výsledku respektována. Před vlastním předvedením filmu informovala publikum pracovnice NFA Tereza Frodlová o přípravě tohoto projektu a o vlastní realizaci. Diváci se tak mohli dozvědět vcelku korektní informace o složitých přípravách a fyzickém stavu výchozích, již 70 let starých, obrazových materiálů, včetně zvukového záznamu. Během úvodního projevu zazněly názvy dvou ze šesti původních epizod – „Prokop“ (správně „Legenda o sv. Prokopu“) a „Betlém“ v souvislosti s faktem, že od těchto povídek originální negativ nebyl nalezen, proto skenování proběhlo z duplikačního pozitivu. Nepochybně rozhodnutí o uskutečnění této akce bylo činem záslužným. Nabízí se ovšem otázka, jestli způsob provedení a konečná podoba odpovídá vynaloženým nákladům. Po zhlédnutí digitální verze odpověď jednoznačně pozitivní není.
Dnešnímu divákovi umožňuje využití této technologie spatřit Trnkovo dílo v poměrně atraktivní podobě, ale díky řadě faktorů to v žádném případě (a opět) není na úrovni zavazujícího předznamenání. Je to pro diváka, ale především pro vyznění tohoto mimořádného díla, škoda. Nutně se musel v úvodu příprav, zvláště v tomto případě, řešit základní problém: jak získat referenci o podobě původního kopie. Je známo, že tyto — zvláště barevné materiály, navíc v tomto případě po 70ti letech, podléhají destrukci, i když nebyly mechanicky poškozeny promítáním. Nikdo dnes proto nemůže exaktně vědět, jak původní barevná kopie vypadala, ale představitelé jisté profese, o které bude řeč, mohou po citlivém a kvalifikovaném zvážení vyslovit předpoklad. Sken negativu nepochybně odhalil jako obvykle obrazové výtvarné bohatství, které naopak tam je zachováno. A jako obvykle jistě zviditelnil i více obrazových informací, než mohl ve výsledné kopii poskytnout – zvláště v době vzniku filmu – klasický kopírovací fotografický proces negativ — pozitiv. Během něho kameraman postupně definoval konečnou podobu natáčených záběrů ve spolupráci s číslovačem. O to náročnější a zodpovědnější je dnes situace pro toho, kdo určuje, jak má pozitivní obraz vypadat. Na jednu stranu je ten proces komfortnější, ale z druhého pohledu je komplikovanější. Totiž digitální data obsahují obrazově velmi bohatý základ, ale musí se s ním naložit, jak již bylo řečeno, kvalifikovaně. Nejen stanovit obecně barevnost a celkovou světlost, ale precizovat další důležité parametry — saturaci a kontrast. A nejen pro každý záběr nezávisle zvlášť, ale především pro jejich vzájemné vztahy v rámci natočených obrazů. To je jeden ze základních úkolů pro tvůrce obrazové koncepce — uměleckého kameramana. A jen zkušený a invenční kameraman může definovat obraz v situaci, že máme k dispozici (ale jen) kvalitní sken. Odhad původní podoby musí být velmi precizní (a zvláště v případě takového díla jako je „Špalíček“) a to opravdu není v možnostech kteréhokoliv, byť kultivovaného a šikovného koloristy. A jestli bychom to chtěli nějak doložit, tak těžko lze pro argumentaci najít lepší příklad, než je toto a tímto způsobem digitalizované dílo. Jakkoliv jsou někteří koloristé opravdu kvalitní, vždy musí někdo jejich činnost koncepčně řídit. Fotografický proces má své parametry, ale i své limity a především svoji obrazovou logiku. Tu určuje autor obrazu — kameraman a jeho úloha je nezastupitelná. I v případě, že již původní autor nemůže do procesu zasáhnout. Pak musí do něho vstoupit jiný profesionál tohoto oboru. V tomto případě se ukazuje jako ideální stav, když se této nejdůležitější činnosti účastní tři kameramani. Toto není početní úkol, tady se neměří, ani neváží — zde musí být prostor pro tvůrčí diskuzi a intuitivní hledání toho obrazově nejsprávnějšího řešení. Výsledkem tohoto procesu je pak tzv. kvalifikovaný restaurátorský odhad. Nepochybně při náročné digitalizaci a restaurování „Špalíčka“ bylo provedeno mnoho poctivé práce. Obraz je vyčištěný přiměřeně, zvuk je relativně velmi kvalitní, ale nad tím hlavním — a ty důvody jsem již zmínil — je nutné vyslovit značné rozpaky. Uvedu nyní příklady špatných, nekvalifikovaných obrazových finálních rozhodnutí. Zdůrazňuji příklady, protože komplexní rozbor by si vyžádal rozsah přinejmenším průměrné diplomové práce.

Po patrných barevných nesrovnalostech a různorodém kontrastu v úvodní epizodě „Masopust“ jsou za hranicí tolerance v epizodě „Jaro“ především kačenky. Kontrast je zde nastaven naprosto do přehnaných parametrů, navíc má značně proměnlivý charakter. Toto v žádném případě není fotografická škála Agfa kopie. V dalších povídkách jsou ovšem ještě horší příklady. Navíc mezi záběry je náhle jedna scéna laděna do žluta. V epizodě „Legenda o sv. Prokopu“ došlo díky okolnosti, že obrazovým základem je duplikační pozitiv — tedy informace o řád horší — k příznivějšímu převodu kontrastu, ale zároveň můžeme zaznamenat limitující podání např. červené v případě hlavičky ďábla. Absolutní absenci jakéhokoliv výtvarného citu a logiky představuje závěrečný záběr na sv. Prokopa před čedičovou stěnou a jeskyní. Namísto studeného tónu do modra, je náhle scéna špinavě purpurová. Přímo sérii špatných a necitlivých obrazových rozhodnutí pak představuje epizoda „Pouť“. Především v úvodní scéně „procesí“ můžeme zaznamenat zbytečně nastavený zvýšený kontrast i nepřirozeně saturovanou barevnost. Navíc černá ve stínech a na kostýmech nemá odpovídající tonalitu filmové kopie. Ale to ještě nic není proti tomu, co se odehrává dál ve scénách s kouzelníkem. Mezi tím ovšem můžeme ještě zaznamenat andělíčky v řadách na kůru — především dvakrát za sebou mají celkové záběry dosti odlišnou barevnost a v dalších scénách je opět necitlivě přesaturováno. Následují, jak jsem již předeslal, scény s kouzelníkem. Celá tato sekvence je přímo odstrašujícím příkladem absolutního necitu k filmovému obrazu. Naprosto nesmyslně zvýšený kontrast způsobuje, (a tady je to ve velkých plochách!), že černá je tzv. „neprůstřelná“. Tady se již nedíváme na film, ale na jakousi svévolnou digitální interpretaci, zcela popírající možnou původní podobu. Toto by žádný profesionální kameraman nedopustil — myslím, že ani student 2. ročníku FAMU. (Zde jde o pravý opak způsobu, jak NFA digitalizoval „Starce na chmelu“ — tam černá nebyla filmová černá a nasycení barev bylo nedostatečné). V řadě záběrů je tak přesaturováno, že to připomíná pozitiv Kodak — a často spíše Technicolor. Také následující obraz loutkového divadla by mohl sloužit k demonstraci jako příklad špatné digitalizace. Nevyrovnanost tonální, rozházená barevnost i kontrast vykazují zcela nepřijatelné parametry. Obdobné problémy můžeme následně zaznamenat v epizodě „Posvícení“. Pokud pomineme v úvodu poněkud vybledlé sousoší a následně takto interpretovaný dvojportrét, pak především excelentně záběrově natočené a zároveň brilantně animované scény v hospodě (muzikanti, tancovačka) zcela utrpěly necitlivou obrazovou interpretací. Překvapující je také v závěru světlý nadhledový záběr na náves a při tom na něj navazující lucerničky jasně definují, o jakou atmosféru má jít. Odpovídá to i dalšímu celkovému pohledu na chaloupku se svítícím oknem. Ve stínech je tu opět problém s neúměrně zataženými černými valéry. Rozpory v převodu kontrastu můžeme zaznamenat i v epizodě „Betlém“ — jakkoliv by situace napovídala, že když obraz byl získán z duplikačního pozitivu, nemuselo by zde k takovým extrémům docházet. A že závěrečná scéna (nadhledová jízda nad poutníky před Betlémem) zůstala nezkorigovaná v neúměrné světlosti a vypadává zcela ze záběrového konceptu, to jen dokládá nekompetentnost restaurátorů.
To je jen několik poznámek. Je to škoda. Opět nejen vynaložených prostředků, ale i skvělé šance, aby „Špalíček“ — fenomenální dílo Jiřího Trnky mohlo obživnout v celé své umělecké kráse. Je to škoda o to větší, že se podařilo kvalitně původní negativ naskenovat — a jistě to nebylo vzhledem k jeho stáří jednoduché. Čtyři epizody navíc byly v originálním negativu na hořlavé podložce. Vcelku lze považovat za zdařilé i tzv. vyčistění. Ale vlastní proces restaurovaní — tedy to nejdůležitější — to se v plném rozsahu a kvalitě jednoznačně nepodařilo. Škoda tedy té promarněné šance. Nepochybně zvláště v tomto případě by nebyla od věci konfrontace — tedy, že by se naskenovaná data dostala do rukou opravdu kvalifikovaného restaurátorského týmu. Myslím, že nejen filmová veřejnost by pak měla po zhlédnutí tohoto výsledku jasno, o co v těchto měsících jde a která instituce by měla a jak konat.

Mgr. Jiří Šimunek
kameraman, člen výzkumného týmu NAKI Akademie múzických umění v Praze

Obrazová příloha:

Autorský koncept Jiřího Trnky zaznamenaný v obrázkovém scénáři (obrázky vpravo) poukazuje na barevnou škálu využívající modrá a zelená barviva, která se v NFA nově digitalizované verzi (obrázky vlevo) objevují jen v omezeném rozsahu. Kvalifikovaný restaurátorský odhad (obrázky uprostřed) tyto Trnkovy modro-zelené valéry respektuje.

1. Trailer NFA (vlevo)
2. Restaurátorský kvalifikovaný odhad z traileru (uprostřed)
3. Barevné reprodukce obrázkového scénáře z knihy: J. Trnka, L.H. Augustin, 2002 Academia (vpravo)