Novinky

V Praze, dne 30. prosince.2011
DIGITALIZACE NÁRODNÍHO FILMOVÉHO FONDU

Vážený pane premiére Petře Nečasi,
Vážená paní ministryně kultury Aleno Hanáková,

dovolte mi naléhavý otevřený dopis.

Dozvěděli jsme se dle publikovaných výsledků MKČR, že jsme opětovně neuspěli s projektem v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI), který jsme podali v letošním roce 2011 na Ministerstvu kultury České republiky již podruhé.
Projekt vytvořený Akademií múzických umění v Praze (AMU) a Národním filmovým archivem (NFA) měl za cíl vytvořit metodiku pro digitalizaci českého národního filmového fondu. Měl tedy sloužit k podpoře vědecko-výzkumné činnosti v univerzitním prostředí s přesahem do sféry průmyslu. Filmová a televizní fakulta AMU společně s NFA jím chtěla připravit existenci odborného certifikačního pracoviště, které by dohlíželo na dodržování kvality výsledků digitalizačního procesu českých filmů, přičemž lze předpokládat daleko širší, též mezinárodní dopad daného projektu. Digitalizace filmů dosud probíhá bez ujednocení technologických principů, bez ověřené či otestované metodiky, bez souhlasu autorů děl a jejich dědiců. Projekt měl zabránit nehospodárnému využívání státních a veřejných prostředků těmi, kdo nabídnou takzvaně nejnižší cenu, ale odevzdají práci, která nesplňuje nároky podle dnešního stavu poznání.
Náš projekt NAKI chtěl nastartovat korektní vztahy mezi odbornou filmovou veřejností a stávajícími digitalizačními firmami a určovat jim jako společný úkol kvalitně odvedenou práci. To vše s cílem podpořit zájem české veřejnosti na zpřístupnění filmového dědictví. Asi právě proto jsme opětovně na Ministerstvu kultury neuspěli. Český stát zastoupený úředníky MKČR nemá o know-how a kvalifikovanou práci českých odborníků v oblasti kinematografie zájem.
Útoky na pana ředitele NFA Vladimíra Opělu s tímto případem přímo souvisejí. Rozhodující hlas se rodí v neprůhledných meziúřednických antagonismech podivně nominovaných neodborníků nebo nechvalně známých lobbyistických uskupení!
První podání našeho projektu v loňském roce bylo rychle a bez varování vyřazeno pro formální pochybení. Národní filmový archiv jako spoluřešitel projektu nebyl uznán hodnotící komisí a tedy vlastně svým zřizovatelem MKČR jako vědecko-výzkumná organizace. Faktickou kvalitu projektu tehdy vůbec nikdo neprojednával. Letos není náš projekt opakovaně přijat, i když NFA již v povědomí úřadů jako vědecko-výzkumná organizace zakotvila. Anonymní komise hodnotitelů NAKI kritizuje, že není jasné, na co potřebujeme ke vzniku metodiky digitalizace filmů drahý filmový projektor a rekonstrukci kinosálu FAMU. Argument, že potřebujeme promítat unikátní negativy a kopie a přitom je nepoškrábat, nestačí. Projekt je o vzniku kvalifikovaného certifikačního pracoviště, kde se zdigitalizované filmy promítají a hodnotí srovnávací projekcí. Nevím, jak jinak bychom filmy mohli promítnout a hodnotit, než pomocí kvalitního projektoru. Tato krátkozraká argumentace je neuvěřitelná a pro nás likvidační!!! Nelze přijmout ani výtku, že 4 zdigitalizované české filmy v průběhu výzkumu metodiky nelze považovat za výstupy aplikovaného výzkumu. Na čem, kdy a jak si MKČR představuje, že lze aplikovaný výzkum kinematografického oboru provádět? V kavárně? Bez projektorů? Jde tedy spíše o políček do tváře českých filmových odborníků a vysokoškolských pedagogů udělený věci neznalým hodnotitelem? Kdo nominuje tyto hodnotitele? Kdo tito hodnotitelé vlastně jsou? Čí zájmy reprezentují?
Jak je možné, že u takto odborných vědecko-výzkumných projektů není ze zákona umožněno předkladatelům projektů slyšení u hodnotící komise? Projekty, jako je ten náš, vyžadují práci vysoce kvalifikovaných hodnotitelů, stejně jako oboustrannou odpovědnost a pozornost!!
Jak je možné, že Český stát pohrdá umem a nápady svých občanů, kteří v dobré víře nabízejí státu pomoc, vedoucí k nemalým úsporám finančních prostředků? Jsme snad tak bohatí, že můžeme rozhazovat prostředky z veřejných a státních zdrojů? Není ministerstvo kultury zřízeno mimo jiné i proto, aby chránilo národní zájmy v oblasti kultury a tím i naše peníze? Projekt se jmenuje Národní a kulturní identita, nikoliv národní loupežnictví!!! NAKI je, zdá se, učeno pro jiný účel než je deklarováno. Je určen pro skryté přerozdělování státních prostředků.
Co nás čeká bez metodiky digitalizace filmů? Autoři a dědicové digitalizovaných filmový děl se spolu s Asociací českých kameramanů AČK, Asociací režisérů a scenáristů ARAS a zvukařskou profesní asociací OAZA obrátí na právníky svých kolektivních správců s oprávněným požadavkem na autorské odměny. Neodbornou digitalizací totiž dojde k neodborným, necertifikovaným a neautorizovaným změnám jejich díla, tudíž ke vzniku nových verzí filmových děl. Jde o porušení Autorského zákona ve smyslu § 11 odst. 3 autorského zákona ve vazbě na § 12 odst. 1 autorského zákona a tím ke vzniku nových nežádoucích verzí filmu dle §11 odst. 2 Autorského zákona. Tato lavina nepůjde zastavit a v podstatě ukončí digitalizaci na dlouhou dobu. Náš projekt podaný do Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) nabízí příležitost, jak tomu předejít a po přechodnou dobu tří let, než bude metodika dokončena, zabezpečit nerušený rozjezd digitalizačního procesu. Má-li dostát svému účelu, je to složitý proces, který potřebuje svůj čas. Opětovným zastavením projektu NAKI-AMU-NFA se Ministerstvu kultury ČR podařilo:

1) umožnit vznik nekvalitních digitalizací a tím i možnost tunelování státní prostředků
2) rozvířit autorskoprávní spory žijících autorů nebo jejich dědiců se státem
3) zastavit vysokoškolské vzdělávání restaurátorů v oboru digitální kinematografie
4) zastavit vznik metodiky digitalizace národního filmového fondu
5) zastavit vědecko-výzkumné aktivity na Akademii múzických umění (AMU) v Praze v době, kdy digitalizace kinematografie běží svojí revoluční rychlostí
6) uzavřít možnost spolufinancování digitalizace prvních cca osmi celovečerních českých filmů z prostředků NAKI
7) oddálit vznik zajímavého distribučního projektu s názvem „Národní kino“, který by sloužil k prezentaci a šíření výsledků digitálně restaurovaných českých filmů pro širokou veřejnost v rámci spolupráce NFA, FAMU a budovy Nové scény Národního divadla v Praze

Mezitím, co jsme dva roky čekali a psali nové přihlášky do NAKI, tak se začalo o celé věci v odborné veřejnosti mluvit. Nejen u nás, ale také v zahraničí. Jde o originální nápad, že digitální restaurovaná kopie je autorizovaným originálem filmu. O naši digitalizační metodiku je veliký zájem. Pojedu v únoru na zasedání Evropské federace kameramanských asociací IMAGO do Paříže, kde mám náš metodický digitalizační projekt prezentovat. Mám ji snad představovat s tím, že Češi nepochopili, že k promítání filmu je zapotřebí promítačka a že česká vláda nemá zájem o výzkum v oboru filmové digitalizace? Budu naše evropské kolegy informovat o tom, že je tento velký restaurátorský digitalizační projekt volný. Nabídnu jej s Vašim vědomím našim evropským kolegům, kteří v současnosti řeší obdobnou problematiku, protože je i v českém zájmu, aby se tyto věci konečně pohnuly.
V roce 2011 proběhla za účasti řešitelů grantu NAKI (AMU a NFA) digitalizace filmu Marketa Lazarová, ale logicky bez koncepčních metodologických výstupů. Protože náš projekt nebyl ministerstvem podpořen, nemohla vzniknout ani přidaná hodnota ve smyslu odborných metodologických výstupů, které by nám už dnes jinak mohly sloužit.
Dobré nápady, ideje či myšlenky nemají-li v pořádku byrokratickou formálnost, přestávají být v naší zemi dobrými nápady, idejemi či myšlenkami. Vítězí tedy stále ona úřednická „rakouskouherská“ lež a nenávist. Zajímavé je, že i přes tuto přehnanou přísnost se v našem státě stále krade, stále krade a stále krade. Tato situace vypadá, jako kdyby český stát přestal být schopen řídit správu svých věcí s pro občany smysluplnou logikou Logické je, že se filmy promítají promítačkami a na vysokých školách se provádí výzkum v týmech odborníků, jehož výsledky lze aplikovat na průmysl, což přináší státu logicky zisk. Digitalizovat se musí, jde tedy jen o to, zda dle logiky věcí, úsporně, řízeně a metodicky, či naopak.
I když nevěřím, že si můj dopis přečtete, přesto se na Vás pane premiére a paní ministryně kultury obracím o pomoc. Zprávu, že se v naší zemi nelze svobodně domoci spravedlivého a smysluplného slyšení u hodnotící ministerské komise ze zákona od Vás nečekám. To už vím a jsem z toho smutný. Čekám, že pomůžete dobré věci, která povýší naši zemi zase o jeden krůček výše ke kulturnosti a tím i jejímu bohatství. Český film byl, stále je a měl by být i v budoucnu jednou z kulturních vizitek České republiky. Proto český film potřebuje tu a tam trochu pozornosti.
doc. MgA. Marek Jícha
vedoucí řešitelského týmu NAKI-AMU-NFA,
vedoucí katedry kamery FAMU
člen prezidia Asociace českých kameramanů

Postřehy a novinky ze světové výstavy profesionální audiovizuální techniky NAB Show ve formatu pdf ZDE.

Asociace českých kameramanů důrazně protestuje a distancuje se od diskreditující kampaně vedené Ministerstvem kultury České Republiky proti odvolanému řediteli NFA Vladimírovi Opělovi.
Pan Vladimír Opěla je v očích českých kameramanů důstojná osoba, muž který chránil po celý svůj profesní život produkty práce filmařů z celého světa, proti všem kteří chtějí jakýmkoliv způsobem cenné archivní materiály poškodit, či je jinak zneužít. Je pro české kameramany symbolem neúplatnosti, morálky a čestnosti.
Vztahuje-li dnes někdo ruku na pana Vladimíra Opělu, vztahuje ji také na všechny české kameramany.
Prosíme pana pana Schwarzenberga, aby si sjednal ve svojí staně pořádek , protože TOP 09 byla do této doby nadějí, že je možné, aby pravicová strana prováděla politiku čestným způsobem.
Je hanba a mezinárodní ostuda, že pan Opěla byl odvolán tímto způsobem. Vzhledem k množství jeho úspěchů a mezinárodní pověsti bylo zřejmě vhodné zvolit zcela jinou formu odchodu. Naopak by spíše měl být vyznamenán a mělo by být využito jeho dlouholetých zkušeností ve filmovém archivnictví při nástupu nového vedení.
Asociace českých kameramanů navrhuje pana Vladimíra Opělu na státní cenu za přínos české, československé a světové kultuře.

Ministerstvo kultury České republiky
Maltézské náměstí 1
Praha 1, 11811
Ministr kultury MUDr. Jiří Besser
V Praze dne 25. listopadu 2011

Vážený pane ministře,
Asociace českých kameramanů si Vás dovoluje informovat tímto otevřeným dopisem o odborném názoru českých kameramanů na vznikající proces digitalizace národního filmového fondu. Existují dva odlišné postupy jak digitalizovat film.
První převádí filmový pás prostřednictvím digitalizačních strojů Telecine nebo filmových skenerů v rozlišení HDTV nebo 2K (2048 obrazových bodů na horizontálním řádku obrazového políčka) přímo do datových souborů pro potřeby výroby a distribuce DVD disků, BD disků a pro další způsoby šíření audiovizuálních děl. Tato digitalizace je levná a nevyžaduje používání originálního negativu natočeného filmovou kamerou nebo zabezpečovacích duppozitivů z fondů NFA. Jde ale o metodu, která je dlouhodobě kritizována autory, protože nepřináší kvalitní výsledky a často brutálně mění vzhled filmů. Dochází k autory nechtěným novým verzím filmů, rozlišení HDTV, ani 2K neodpovídá kvalitě původního díla, čímž dochází k výrazným změnám díla, se kterými autoři filmů a jejich dědicové dle §11/odst.2 Autorského zákona nesouhlasí.
Druhá, finančně náročnější metoda digitalizace vychází z použití Digitálně Restaurovaného Autorizátu (DRA), který je výsledkem digitálního převodu kinematografického obrazu z originálního negativu natočeného filmovou kamerou a realizovaného skenerem ve výsledném rozlišení 4K (4096 obrazových bodů na horizontálním řádku obrazového políčka). V tomto procesu dochází k digitálnímu restaurování díla za účasti digitálních restaurátorů a zástupců autorů filmu, kteří celý postup autorizují. K obrazové autorizaci DRA se používá referenční filmová kopie, nesoucí autorský vklad kameramana filmu, tedy informace o jasové struktuře, barevnosti a kontrastu filmového obrazu. Autoři filmu s tímto procesem souhlasí, protože zabezpečuje neměnnost vzhledu jejich filmového díla, dílo zůstává tak, jak bylo původně natočeno. Jako vedlejší produkt lze DRA využít k jednoduchému digitálnímu přepočtu pro další distribuční formáty (DVD disky, BD disky, DCP4K, HDTV Master, SDTV Master a jiné formáty šíření audiovizuálních děl).
Obě tyto digitalizační metody je potřeba rozlišovat, protože obě používají označení digitalizace, ale jedná se o dva naprosto rozdílné postupy, sloužící ke zcela odlišnému užití výsledného produktu. Aby nedocházelo ke vzniku nežádoucích nových verzí filmových děl digitalizací národního filmového fondu je potřeba metodicky zabezpečit kvalifikovaný vznik standardního Digitálně Restaurovaného Autorizátu DRA jako součástí originálu filmu. Originálem filmu tedy je:
Originální filmový Negativ (ON) – natočený filmovou kamerou, nenesoucí výsledný autorský koncept
Referenční Filmová Kopie (RFK) – vyrobená autorem obrazové složky filmu – kameramanem filmu
Digitálně Restaurovaný Autorizát (DRA) – jako výsledek práce digitálního restaurátora a expertního autorizačního týmu.

ON+RFK+DRA = nezměněný originál filmu pro autory a jejich dědice jediný přijatelný.

Asociace českých kameramanů podporuje iniciativu pracovníků Akademie múzických umění v Praze a Národního filmového archivu, kteří společně podali grant Ministerstva kultury České republiky NAKI 2011 (národní kulturní identita) sloužící ke vzniku metodiky digitalizace a restaurování národního filmového fondu a vzniku certifikačního pracoviště umístěného na Filmové a televizní fakultě AMU v Praze. Toto certifikační pracoviště by se nacházelo na neutrální půdě mimo Národní filmový archiv a mimo digitalizační pracoviště a firmy, které digitalizaci filmů budou fyzicky provádět. Neexistence metodiky digitalizace je dnes vážnou překážkou pro autory filmů. Jejím hlavním posláním je zabezpečit kvalitu procesu digitalizace národního fondu tak, aby autoři filmu a jejich dědicové mohli považovat produkt digitalizace za stejné dílo, jako je jeho originál.
AMU v Praze, fakulta filmová a televizní dokáže rovněž zavést výuku nové, dnes ještě neexistující profese filmového digitálního restaurátora. Může být otevřen nový obor pro výuku této restaurátorské profese. Filmový digitální restaurátor je odborník s právem rozhodnout, které činnosti, s ohledem na restaurování filmu, bude nutné provést tak, aby se nezměnil vzhled filmu.
Obáváme se, aby nedocházelo ke změnám díla, vzhledu digitalizovaných filmů a tím ke vzniku nových nežádoucích verzí filmu dle §11/odst.2 Autorského zákona. Dnešní praxe je charakteristická nekontrolovanými a neautorizovanými kroky digitalizačních postprodukčních firem, které ovládají trh zakázek výhodnými finančními nabídkami. Dochází k výraznému poškození a degradaci původního filmového díla a k negativním zásahům do autorských práv tvůrců. Odstrašujícím příkladem je DVD oscarového filmu „Ostře sledované vlaky“ režiséra Jiřího Menzela a kameramana Jaromíra Šofra. Oč závažnější poškození pak logicky postihne filmy barevné. Nesmějí vznikat tzv. „nové verze“ filmů, jinak dojde k pozdějším autorskoprávním sporům.
Pozitivním příkladem je proces digitalizace filmu „Marketa Lazarová“, který proběhl dle představ odborné veřejnosti. U tohoto filmu nedošlo ke změně díla. Jedná se o vznik historicky prvního českého digitálně restaurovaného autorizátu 4K (DRA). Chybí však existence metodiky, která by celý proces standardizovala.

Za expertní skupinu AČK
Josef Hanuš
Prezident Asociace českých kameramanů