Novinky

PREMISY MASTER CLASS(u) JAROMÍRA ŠOFRA:__
1)_
Pro digitální restaurování filmů do původní autory vytvořené podoby nelze uplatňovat jen metody založené na pouhých technických postupech.__
2)_
Na pracovišti hypotetického filmového restaurátora nemůže chybět osoba transformující hodnoty originálního negativu do pozitivního obrazu způsobem, který je profesně totožný s rutinním i tvůrčím postupem invenčního profesionálního kameramana. Kdo to má být, žije-li kameraman, autor obrazu daného filmu? A kdo to má být, jestliže tento autor již nežije?__
3)_
Nástroj digitalizace ve službách restaurování kulturního filmového dědictví je mocný a nabízí dříve netušené možnosti. Restaurování tímto způsobem nesmí být za žádných okolností krokem zpět, ústupem od kvalit, jichž bylo dosaženo stoletým vývojem analogové fotochemické filmové fotografie a tvůrčím vkladem kameramana.__
4)_
Vlastní podstatou restaurování je znovuzrození původního autorského obrazového konceptu pro novou digitální existenci díla. Nalézání původního konceptu filmového obrazu nemá nic společného s čistě technickým a někdy i pejorativním pojmem „čištění filmu“.__
5)_
Obavy z takzvaného „vylepšování filmu“ je mylnou námitkou již z toho důvodu, že originální negativ filmu je digitálním skenerem „vnímán“ jinak, než dřívější pozitivní surovinou a zpracováním ve filmové laboratoři. Poněvadž negativ je nosičem autorské vůle kameramana, autorská vůle se pomocí digitálního skeneru právem dostává nově ke slovu.__
6)_
Po vymizení obrazového konceptu pouhým stárnutím a opotřebením filmové kopie už není a nebude co napodobovat. Takto degradovaná kopie se stává bezcennou informací o filmu z hlediska obrazového a zvukového konceptu. Zůstává pouze částečnou informací o hereckých osobnostech a základech dějové struktury. Ztráta obrazového konceptu se dále dotýká i střihové skladby a tím pádem i hodnot režisérovy práce.
7)
Etika práce kameramana spočívá v nepodléhání předstíranému odbornictví. Řeč o úsilí o zachování autenticity filmového díla, bez návodu jak na to, je předstíraným odbornictvím.

V rámci 49. Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary Asociace českých kameramanů – AČK ve spolupráci se svými partnery uspořádala dne 5. července 2014 v sálu „B“ hotelu Thermal odborný Master Class prof. Jaromíra Šofra, který názorným způsobem představil téma digitalizace a zasvěceně komentoval promítání ukázek nekvalitních digitalizací filmů režiséra Jiřího Menzela, Konec starých časů, Postřižiny a Rozmarné léto. Poukázal na skutečnost, že tyto digitalizace byly v minulých obdobích provedeny nekvalitně, neodborně a bez dohledu a souhlasu jejich autorů. Prof. Jaromír Šofr připomněl nutnost tento nedobrý stav digitálního zpřístupňování českých filmů změnit. A dále touto nešťastnou cestou nepokračovat. Spolu s prof.Markem Jíchou, kolegou kameramanem a vedoucím výzkumného týmu NAKI AMU/NFA (národní kulturní identity) presentovali výzkumný projekt, který slouží vypracování metodik digitalizace národního filmového fondu. Akce se zúčastnil i ing. Petr Šikoš z Nadace české bijáky, která financuje dosavadní restaurování a digitalizace českých filmů, Ivo Marák, technolog postprodukční společnosti UPP Universal Postproduction Partners, ing. Jaroslav Sládek, technolog České televize, a vystoupení uzavřela presentace Pavla Rejholce, zvukového restaurátora ze společnosti SOUNDSQUARE, ve které zmínil problematiku restaurování zvukové složky historických filmů.
Pohled Rady Státního fondu kinematografie představil Bc. Petr Vítek — předseda Rady.
Režisér Martin Vadas, předseda Českého filového a televizního svazu FITES v závěru zmínil stále aktuální nutnost hledání odpovědi na otázku, co je film: „Zda je odpovědné při dnešních technologických možnostech vydávat za film i takové zhůvěřilosti, jejichž ukázky jsme zde mohli shlédnout jako příklady nevhodných „digitalizací“ šířených na různých nosičích, dokonce bez autorizace žijících autorů. Vnímání takových „produktů“ je na hony vzdálené od prožitku filmového diváka v premiérových kinech v době vzniku těchto filmů.“ Martin Vadas upozornil na nebezpečí diskreditace „filmu“ u diváků, kteří míhání podivných parazitních stínů na obrazovkách by mohli právem považovat za jistý druh podvodu, který je na nich páchán a mohl by pohřbít kouzlo a přitažlivost kinematografie jako takové. Je jen otázkou času, kdy i právní stát bude — podobně jako auta s přetočeným tachometrem — hodnotit takové výrobky jako podvod.
Jaromír Šofr připomněl: „Výzkum NAKI AMU/NFA byl otevřen v roce 2013 a má za sebou již jeden a půl roku plodné práce. Na schůzce s ministrem kultury Mgr. Danilelem Hermanem jsem pana ministra informoval o tom, že tento tým pracuje na objednávku a pro potřeby Ministerstva kultury České republiky a přináší již první výsledky v podobě dalšího úspěšně zrestaurovaného filmu Ostře sledované vlaky, který byl vyroben podle metody DRA, tedy kvalitněji a levněji. Pracovala na něm vedle restaurátorů z NFA také skupina expertů, které jsem přizval z Asociace českých kameramanů já, tedy mých kolegů kameramanů, kteří restaurování filmů rozumějí“.
Téhož dne 5. července 2014 proběhla pod patronátem Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech slavnostní premiéra nově zrestaurované digitální kopie filmu Ostře sledované vlaky. Projekce byla důkazem, že kvalitní digitalitací v rozlišení 4K vyrobená pod dohlednem profesních autorských asociací, může i v České republice nastavit laťku filmového restaurování. A posunout ji na světovou úroveň. Způsob práce restaurátorů, který vede k takovým výsledkům se jmenuje Metoda digitálně restaurovaného autorizátu – DRA. Film Ostře sledované vlaky byl prvním zrestaurovaným filmem, který splňuje všechna přísná kritéria DRA digitalizace. Po dokončení výzkumného projektu bude možné výsledné digitalizované filmy certifikovat a uznat tak novou digitální podobu filmů jako jejich nový originální zdroj. Takový způsob převodu filmového obrazu z filmových 35mm pásů je nutností, vzhledem k tomu, že dnes jsou již téměř všechny kinosály vybaveny digitálními projektory. Nedošlo-li by k digitalizaci, staly by se nejlepší české filmy pro nové generace diváků tituly zcela neznámými.
Asociace českých kameramanů přináší na FITES PARTY, která se uskuteční na Terase hotelu Thermal 8.7.2014 v 15,00 hod. iniciativu, kterou oslovila celou odbornou filmovou a televizní veřejnost. Jde o návrh obrátit se na ministra kultury, aby zadal Národnímu filmového archivu úkol připravit a registrovat 2OO nejlepších vybraných českých filmů do statutu Národních kulturních památek. Účastníci FITES PARTY tuto kameramanskou iniciativu podpořili a hodlají vypracovat společný plán, který by byl předložen jako žádost celé odborné filmové veřejnosti ministru kultury. Prohlášení kvalitních českých filmů za národní kulturní památky, by prospělo zařazení filmového umění a slavných českých filmů mezi ostatní kulturní klenoty v majetku Českého státu. Filmové umění si vzhledem k tomu, jakou mírou proslavilo české umění na celém světě, takovou pozornost a péči jistě zaslouží.
Prezident Asociace českých kameramanů Marek Jícha uvádí: „Stejně je důležité, aby restaurování českých filmů neprobíhalo mimo úzení České republiky. České filmy vznikaly jistou dobu ve specifické situaci východoevropského komunistického bloku, kdy nemohly být dodržovány předepsané výrobní technolgie. V tzv. „ORWO regionu“, tedy na území, kde se musel používat východoněmecký filmový materiál ORWO, vyráběný ve Wolfenu. Čeští a slovenští kameramani byli nuceni používat nestandardní postupy, aby dospěli k výseldkům, které by byly srovnatelné se západní produkcí používající kvalitní materiál KODAK. Tyto pracovní postupy a kameramanské know-how jsou zcela originální, jsou předmětem ještě nedokončeného výzkumu NAKI a zcela neznámé v zahraničí. Lze si jen těžko představit, že by se digitalizace těchto filmových skvostů neúčastnili odborníci z řad Asociace českých kameramanů nebo experti — restaurátoři z řad českých zvukových mistrů. Dosavadní výsledky digitalizace filmů Marketa Lazarová, Hoří má panenko, Všichni dobří rodáci a Ostře sledované vlaky dokládají, že v České republice si umíme digitalizovat filmy v nejvyšší kvalitě s využitím dovedností našich odborníků“.

Večer Samozvanců poprvé v Městské knihovně
Skupina stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče, tzv. Samozvanci, pořádá ve spolupráci s Městskou knihovnou v Praze již 12. ročník vyhlášení laureátů Ceny Andreje „Nikolaje“ Stankoviče. Slavnostní událost se odehraje 26. června od 18 hodin ve velkém sále knihovny na Mariánském náměstí. Ocenění umělci převezmou z rukou Samozvanců Osvědčení o udělení ceny, bronzovou plastiku od sochaře Michala Blažka a láhev domácí slivovice „Nikolajka“. V průběhu večera se můžete těšit na bohatý program!
„Během literárně-poetického, hudebního a filmového pásma zazní verše věnované Andreji Stankovičovi z úst českých básníků i hudebníků Eugena Brikciuse, Johna Boka, J. H. Krchovského, Zdeňka „Hmyzáka“ Nováka a Pavla Zajíčka. Zahrají a zazpívají Pepa Čečil, Josef „Bobeš“ Rössler, Milan „Záviš“ Smrčka, Nikol Fischerová, trumpetista a jazzman Julius Baroš a hudební formace Jazz Khonspiracy. Po skončení oficiální části budou promítnuty ukázky z oceněných filmů. Na závěr je pro účastníky večera připraveno malé občerstvení,“ přibližuje program Vladimír Hendrich, jeden ze členů skupiny Samozvanci.
Cena Andreje „Nikolaje“ Stankoviče navazuje na tradici Cen samozvanců, které po tři roky uděloval básník a kritik Andrej Stankovič mimořádnému, avšak mainstreamovými filmovými médii povětšinou přehlíženému tvůrčímu počinu v oblasti kinematografie. Tuto cenu získali režiséři Jan Němec, Radim Špaček a Karel Vachek. Po Stankovičově úmrtí se na podzim roku 2002 skupina Samozvanců (letos ve složení Jiří Fiedor, Petr Fischer, Martin Fišer, Jiří Forejt, Michael Hauser, Vladimír Hendrich, Michal Matzenauer a Petr Šafařík) rozhodla na protest proti všeobecné vulgarizaci českého kulturního prostředí v tradici Stankovičových cen pokračovat. V uplynulých letech se laureáty Ceny Andreje „Nikolaje“ Stankoviče stali například Zuzana Piussi, Karel Vachek, Tereza Reichová, Martin Kohout, Miroslav Štěpánek, Václav Mergl, Jana Ševčíková nebo Miroslav Bambušek.
Přijďte ve čtvrtek 26. června na slavnostní vyhlášení a uvidíte, kdo získá letošní ocenění. Těšíme se na vás!

Kameramanské dny, Praha 29. — 31. května 2014 Kino NFA – Ponrepo, kino Evald, Studio Béla
Willy Kurant:

„Co to dnes znamená být kameraman? Celý systém více méně přešel na digitální technologii a i komerční filmy se realizují dostupnými technologiemi. A tak profesionální kameru může mít vlastně skoro každý. Znamená to, že se tím stává kameramanem? Je svůdné nechat se strhnout technologickými výdobytky. Ale nakonec je to oko a hlava, které činí umělce umělcem, technologie umělce nespasí. Já říkám svým kolegům – volte si svobobodně, s vědomím, že každá látka nabízí svoje pojetí. Je jedno, jak starý nebo nový postup zvolíte, nevyhnete se tomu, že mezi tím přístrojem, na který se zaznamenává obraz pohybu, a tím zázračným filmem, na který přijdou lidi do kina, je vaše oko, které je rozhodující.“

Konec května patřil v Praze Kameramanským dnům, které zde poprvé uspořádali organizátoři kameramanského festivalu Ostrava Kamera Oko. Tři dny přednášek, diskusí a projekcí byly věnovány aktuálním nejen kameramanským problémům. Kameramanské dny se odehrávaly v okolí Národní třídy — v kinech Evald, Ponrepo, Studio Béla a na Filmové a televizní fakultě AMU (FAMU). Většina programu byla otevřena široké veřejnosti a koncipována jako vzdělávací, otevírající prostor pro diskusi a zpřístupnění problémů profesionálům i laikům. V kině Evald se uskutečnily projekce digitálně restaurovaných filmů ve formátu DCP, kterým vždy odborný úvod a ukázky různých projekčních formátů (35mm, DVD, Blu-ray). Diváci mohli porovnat práci českých restaurátorů na nově restaurovaných filmech Hoří, má panenko a Všichni dobří rodáci s prací jejich francouzských kolegů na Bláznivém Petříčkovi Jeana-Luca Godarda.

Hlavní host festivalu, původem belgický kameraman Willy Kurant, měl v Praze nabitý program. Páteční den věnoval studentům katedry kamery na FAMU, pro které Kameramanské dny uspořádaly s Willy Kurantem Masterclass. Následně v zaplněném sále Studia Béla uvedl projekci restaurované verze filmu Mužský rod, ženský rod, na kterém spolupracoval s režisérem Jeanem-Lucem Godardem. V sobotu večer se pak zúčastnil unikátní projekce zachovalé 35mm kopie jeho německého snímku Michael Kohlhaas. Režisér Volker Schlöndorff natáčel tento historický snímek na Slovensku v létě 1968 s částečně česloslovenským štábem. Willy Kurant divákům popsal přípravu i průběh natáčení u obou filmů ale neopomněl ani zmínit některá úskalí spolupráce s těmito významnými režiséry.

Kameramanských dní se zúčastnil také zástupce norské kameramanské asociace Rolv Haan a nechyběla samozřejmě ani řada českých kameramanů, členů AČK. Mladší generaci zastoupil kameraman Martin Preiss, který dostal tzv. Divokou kartu společnosti Artcam a z jejího bohatého katalogu vybral pro diváky vizuálně vytříbený opus režiséra Petera Greenewaye Rembrandtova noční hlídka. Martin Preiss film opatřil i osobním úvodem, ve kterém divákům přiblížil, jak mají pohlížet na film z pohledu kameramana, čeho si všímat a na co se zaměřit, aby si vychutnali výbornou práci se světlem a stínem kameramana Reiniera van Brummelena.

Přednášková část programu probíhala v kině NFA Ponrepo a byla zaměřena na kameramanskou práci a vizualitu a zahrnovala zejména prezentace výzkumných projektů studentů a expertů z oblasti kinematografie. Kateřina Svatoňová z Katedry filmových studií FF UK v Praze představila svoji připravovanou studii věnovanou významnému českému kameramanovi, Jaroslavu Kučerovi. Příspěvěk o nové podpoře výroby krátkometřážních a experimentálních filmů, se kterým vystoupila Tereza Cz Dvořáková, členka Rady Státního fondu kinematografie, podnítil živou diskusi. Veřejnost byla seznámena s aktivitami Nadace české bijáky, která prezentovala svoji činnost a kameraman Jaromír Šofr v této souvislosti upozornil na blížící se premiéru nově digitalizovaného filmu Ostře sledované vlaky. Rovněž zde zazněla prezentace výzkumného projektu ministerstva kultury České republiky NAKI o metodikách digitalizace národního filmového fondu, kterou prezentoval prezident Asociace českých kameramanů a vedoucí Katedry kamery na FAMU, prof. Marek Jícha. S velkým zájmem sledovalo publikum rovněž prezentaci výzkumného projektu Česká kameramanská škola, o které hovořil Daniel Souček.

Akci zaštítily německá asociace BVK a Asociace českých kameramanů (AČK). a probíhala ve spolupráci s Asociací francouzských kameramanů a Asociací norských kameramanů. Kameramanské dny se konaly za podpory Státního fondu kinematografie České republiky.