ceskam

Publikováno

DOVRŠENÍ STRASTIPLNÉ JURÁČKOVY POUTI ŽIVOTEM

ZKÁZA DÍLA NEŽIJÍCÍCH MISTRŮ, JANA ČUŘÍKA A JANA KALIŠE JEJICHŽ KAMERAMANSKÉ KVALITY JSME DOBŘE ZNALI
Tak je nutné zaznamenat zážitek z digitální premiéry dvou stěžejních filmů našeho někdejšího současníka, literáta a filmaře Pavla Juráčka.
Trpělivý divák tu není od toho, aby stanovil diagnózu obrazu na plátně, ale divák má právo znát pravdu o tom, co mu bylo místo původního filmového díla předvedeno. Divák musí vědět, že k profesionálnímu mistrovství autorů filmového obrazu patří schopnost zvládnout médium filmové negativní i pozitivní suroviny tak, aby obraz za všech světelných situací neztratil sdělnost, přehlednost a tím informativní kvality. Žádný z nás žijících i nežijících nebude nikdy dílu sloužit pouhým zlomkem viditelnosti tváře herců. Těch temných siluet hereckých postav ztracených v prostředí bylo v předvedené verzi děl „Postava k podpírání“ a „Případ pro začínajícího kata“ hanebně mnoho, podobně jako ztracených tváří dokonce venku, tedy pod oblohou. Byly viděny scény v plném slunečním světle, které jasem a kontrastem předvedly obrazový koncept užívaný někdy záměrně k vyjádření snů, zde však sloužily reálnému ději (nároží Starého města pražského). Byly viděny temné interiéry zcela bez obrazové struktury a tudy procházel nepozorovatelný herec. Nezvládnutím obrazového kontrastu při digitalizačním transferu, z ředitelem NFA ohlášeného originálního negativu, byla zničena dlouhá úvodní scéna v „Případu pro začínajícího kata“, kdy hrdina dobíhá odbrzděný automobil a mizí v nepřehledné změti slunečních skvrn. Stejně tak by nikdy kameraman nenechal diváka teprve po hlase poznávat herce, který je zobrazen. Připomeňme si ty stovky vybělených tváří s unifikovanou sádrovou podobou pleti, které diváci znají z mnohonásobných duplikátů kopií starých filmů. To je digitální služba kulturnímu filmovému dědictví naší země ??? Kontrast, kontrast, kontrast místo bohaté a dávno již používané tonální škály černobílého filmu. A naprosto necitlivé nastavení digitalizačního procesu ! To je jasná diagnóza. Neostrost mnoha závěrečných kapitol „Případu“ pak nad to ještě připomenula filmovému obecenstvu kvality televizních obrazovek počátku padesátých let dvacátého století, z nichž jakoby byly tyto filmy nasnímány, aby nám byly s neskrývanou pýchou předvedeny ve staroslavném biografu Lucerna dne 29. února 2016 večer. Jako obvykle, i tentokrát se zatleskalo, ale rozhodně nechceme, aby se nadále tleskalo ani z pochopitelné neschopnosti diagnostikovat zmetek, ani jako důsledek přesvědčování, že je to uděláno kvalitně. Nic takového si divák nezaslouží.
Jaromír Šofr, kameraman pamětník

Publikováno

SLAVNOSTNÍ UDÍLENÍ CEN ASOCIACE ČESKÝCH KAMERAMANŮ 24. února 2016

21. Slavnostního předávání cen Asociace českých kameramanů dne 24. 2. 2016 v 18.30 hodin v kině Lucerna v Praze

Asociace českých kameramanů udělila 24. února 2016 na Slavnostním večeru v pražském kině Lucerna již po dvacáté první své ceny.
_Cenu za celoživotní kameramanské dílo udělila Asociace českých kameramanů společně s občanským sdružením DILIA na návrh svého prezídia kameramanovi Jiřímu Macháněmu.

Jiří Macháně se narodil v Novém Městě nad Metují v roce 1940. Studium kameramanské profese absolvoval na pražské FAMU v roce 1964. Po té nastoupil do Československého armádního filmu. Jako II. Kameraman se podílel na ponuré vizi filmu Jana Schmidta Konec srpna v hotelu Ozon a na Kachyňově deziluzivní fresce Ať žije republika. Samostatnou kameramanskou práci zahájil v roce 1969 filmem režiséra Jana Schmidta Kolonie Lanfieri natáčenou v Sovětském svazu v době srpnové invaze sovětských vojsk do Československa. Významný film Smuteční slavnost režiséra Sirového, který podával pravdivý obraz vesnice v období 50. a 6O. let, skončil v trezoru. Film jsme mohli shlédnout až v roce 1990. Následovalo dlouhé období kvalitní a kreativní kameramanské práce, která se vždy vyznačovala vytříbeným smyslem pro nezvyklá světlotonální obrazová řešení. Pro své vysoké profesionální kvality byl vyhledávaným kameramanem různými režiséry v různých žánrech. Práce Jiřího Macháně se významě uplatnila jak v lyrických námětech – Stín kapradiny, Den pro mou lásku, v pohádkách – Panna a netvor, Deváté srdce. Též kvalitně zvládal akční a válečné zakázky – Claim na Hlubokém potoku, Svítalo celou noc, nebo v televizní tvorbě – Největší z pierotů, Náhrdelník. Pro jeho schopnost vytvářet ponuré, hororové, expresivní a výtvarné obrazové atmosféry, často si jej vybíral ke spolupráci režisér Juraj Herz. Panna a netvor, Deváté srdce, Den pro mou lásku, T. M. A.. Ale spolupracoval i s jinými kvalitními režiséry – Františkem Vláčilem, Karlem Kachyňou, Františkem Filipem, Janem Němecem, Janem Schmidtem. Celkem natočil 49 celovečerních filmů. Cenu za nejlepší kameru získal v Jihoafrické republice za horor T. M. A.. Jako profesor se významě věnoval pedagogické práci na katedře kamery FAMU. Cena Asociace českých kameramanů za celoživotní kameramanskou tvorbu je logickým uznáním a oceněním jeho rozsáhlé filmografie.
Asociace českých kameramanů na návrh pedagogického sboru katedry kamery FAMU udělila Cenu OOA-S a AČK – Uznání Jaroslava Kučery Janě Hojdové za film Sen.



Tato cena je určena posluchačům FAMU za mimořádný počin v oblasti obrazové koncepce filmu. Pan Jiří Větroň z OOA-S předal Janě Hojdové šek v hodnotě 25.000Kč na nákup 35mm materiálu pro její připravovaný absolventský film._

Porota pracovala pod vedením režiséra Rudolfa Adlera v tomto složení: • Vladimír Just — televizní a filmový kritik, publicista • Rudolf Adler — režisér • Andrej Barla – kameraman • Pravoslav Flak — kameraman • Klaus Fuxjager — kameraman • Richard Špůr — kameraman • Martin Čech — kameraman
Na Cenu za vynikající kameramanské televizní dílo byly nominovány snímky:
– AMERICKÉ DOPISY kameraman Tomáš SYSEL rež. Jaroslav Brabec
– JAN HUS 3. DÍL kameraman Vladimír Smutný rež. Jiří Svoboda
– LABYRINT 6.DÍL kameraman Martin Šec rež. Jiří Strach
– ŠKODA LÁSKY – IDYLA NA KONCI LÉTA kameraman Marek Janda rež. Jan Pachl
– STARDANCE VII… KDYŽ HVĚZDY TANČÍ hlavní kameraman Filip Havelka rež. Roman Petrenko


Cenu za vynikající kameramanské televizní dílo se rozhodla porota udělit snímku AMERICKÉ DOPISY kameramanovi Tomáši Syslovi.

Na Cenu za vynikající kameramanské filmové dílo byly nominovány snímky:
– SEDMERO KRKAVCŮ kameraman Matěj Cibulka rež. Alice Nellis
– KOBRY A UŽOVKY kameraman Petr Koblovský rež. Jan Prušinovský
– ZTRACENI V MNICHOVĚ kameraman Alexander Šurkala rež. Petr Zelenka
– DOMÁCÍ PÉČE kameraman Jan Šťastný rež. Slávek Horák
– SCHMITKE kameraman Cristian Pirjol rež. Štěpán Altrichter
– DAVID kameraman Marek Dvořák rež. Jan Těšitel
– CESTA DO ŘÍMA kameraman Jan Šuster rež. Tomasz Mielnik


Porota se usnesla udělit Cenu za vynikající kameramanské filmové dílo kameramanovi Cristianu Pirjolovi za film SCHMITKE.