ceskam

ARRI Rental Prague představuje 29. března 2019 v ARRI Rental Prague, Na Radosti 420, kamerový jeřáb Technocrane ST50 Plus.

Pokračovat ve čtení „POZVÁNKA NA ARRI WORKSHOP TECHNOCRANE 29. března 2019“

Stanislav Milota, vynikající český kameraman, zemřel ve věku 85 let. Podobně jako jeho žena Vlasta Chramostová podepsal Chartu 77 a v období normalizačního režimu v 70. a 80 letech minulého století čelil silnému útlaku.

V roce 2016 obdržel „Českého lva“ za svůj dlouholetý umělecký přínos filmu. Stal se také držitelem politického ocenění, Ceny Františka Kriegla, jediného z československé delegace, který v roce 1968 v Moskvě před Sověty po okupaci necouvl.

I přes to, že Milota natočil jen pět celovečerních filmů pro kina, z nichž jeho Spalovač mrtvol v režii Juraje Herze náleží právem do Zlatého fondu české kinematografie (rok před Spalovačem mrtvol natočil např. Piknik s režisérem Vladimírem Sísem), patří spolu s Jaroslavem Kučerou, dvorním spolupracovníkem Věry Chytilové, k nejvýraznějším poválečným československým kameramanům. Ve Spalovači mrtvol vytvořil Stanislav Milota unikátní vizualitu, která spojovala vyšinutost německého expresionismu, jímž se inspiroval a který souzněl s tématem literární předlohy Ladislava Fukse, s civilností československé nové vlny.

V srpnových dnech roku 1968, pořídil cenné dokumentární záběry z okupované země. V lednu 1969 zdokumentoval pohřeb, národní tryznu za Jana Palacha. Film se jmenoval Jan 69.

V roce 1972 získal za kameru ve Spalovači mrtvol jednu z cen na mezinárodním filmovém festivalu v katalánském Sitges a v té době paradoxně jeden z našich nejlepších kameramanů v Československu zrovna přišel o práci.
Spolu s manželkou Vlastou Chramostovou se Stanislav Milota následně stáhl z veřejného života. Odmítl se vykupovat filmem úslužným režimu, který by mu i za normalizace opět dovolil točit. Kameramanskou profesi uplatnil jen jako dokumentarista dvou bytových představení své ženy pro uzavřenou disidentskou společnost. S kamerou se rozloučil definitivně v roce 1983, kdy zaznamenal představení bytového divadla Zpráva o pohřbívání v Čechách.

V rozhovoru v rámci modulu na FAMU pořádaného dne 22.5.2009 se vyjádřil o České kameramanské škole: „Česká kameramanská škola existuje! Byla vždy na vysoké úrovni. Ve filmu jde o to vyprávět příběhy i způsobem výtvarným. Výtvarnost v kameře to je naše škola a ta přece existuje! Já chápu kameramana jako dramaturga obrazu, vždycky jsme měli dlouhé debaty nad scénářem v době příprav. Je to jako otevírání konzervy sardinek, je to přemýšlení o smyslech a významech scénáře. Vnitřní i vnější kinetika příběhu, která se musí promýšlet. Kamera je mnohem větší tvůrčí práce třeba i s porovnáním režie. Mně se do kamery režisér nikdy nedíval. Kameramanský obor je nejsilnější a nejdůležitější. Je to dar, který se nesmí zahodit a rezignovat.“

Čest jeho památce.
Asociace českých kameramanů, v Praze dne 20. 2. 2019
Zdroj textu: respekt.cz