Rath českého filmu
Vypadá to, že i český film má svého Ratha, a to minimálně bohorovným způsobem jak spravovat majetek státu. V současné době má jako své rukojmí naše filmové dědictví a je minimálně stejně inteligentní a zároveň bezskrupulózní jako Rath, takže to bude trvat asi ještě nějaký čas, než skončí také v propadlu dějin a české filmové dědictví budou moct v Národním filmovém archívu spravovat kompetentní odborníci ve spolupráci s autory a ne vševědoucí teoretici bez jakýchkoli praktických odborných znalostí.
PhDr. Michal Bregant současný generální ředitel Národního filmového archivu (NFA) nespadl z nebe. Jeho předešlé působiště FAMU (Filmová a televizní fakultu Akademie múzických umění) se v důsledcích jeho vedení coby děkana potácí do teď. Svých cílů se zde neštítil dosáhnout ani pomocí lží, intrik a nehorázného nátlaku. Za jeho působení opustilo FAMU mnoho renomovaných pedagogů – zasloužilých tvůrců, či špičkových odborníků a byli nahrazeni vesměs mladšími a méně zkušenými. A k odbornosti se začala plíživě přidružovat čistá teorie, jakoby umělecká škola zaměřená na tvorbu, jakou do té doby FAMU byla, měla nesmyslně konkurovat Filmové vědě na Karlově univerzitě, kterou pan Bregant vystudoval. Takže se v současné době dá absolvovat FAMU na katedře CAS (Centrum audiovizuálních studií) čistě teoretickou prací. Navíc celou FAMU pomalu prorůstá FAMU International (další působiště pana Breganta), což je katedra placeného rychlokurzu pro zahraniční zájemce, a to jen s argumentem ekonomického zisku.
Mám obavy, že NFA čeká pod vedením PhDr. Michala Breganta podobný pseudoozdravný proces jako FAMU. Odstoupení NFA od špičkovými odborníky vytvořeného a již dobře fungujícího projektu NAKI na restaurování našeho filmového dědictví a následné zfušované a předražené zrestaurování „Starých pověstí českých“ maďarskou firmou čistě pod taktovkou NFA, jsou toho důkazem. Pan Bregant při jmenování generálním ředitelem NFA se vyjádřil k digitalizaci a restaurování filmů jako o nutnosti pro zpřístupňování filmů divákům jak v televizích, tak kinech. A já se ptám, jestli si myslí, že se divák bude chtít dívat na rozklepaný, barevně nezkorigovaný, poslepovaný film, se špatným zvukem? Tady jakýkoli sporný argument dobové autentičnosti je nesmyslný, takovou verzi, která je stejně součástí restauračního procesu, ať si pro filmové teoretiky a historiky uloží v archivu, ale divákům ať nabídne finálně zrestaurovaný film zbavený evidentních technických chyb a v co nejlepší kvalitě, jinak je takové restaurování k ničemu.
Smutné na celé té anabázi s restaurováním „Starých pověstí českých“ je, že za mizerný výsledek se utratilo tolik, za co by se v rámci NAKI zrestaurovaly filmy dva a kvalitně. Možná kdyby MuDr. David Rath mohl Buštěhradský zámek nechat tehdy také na rekonstrukci vyvést do Maďarska, kde na to, jak to probíhá, nebude tak vidět, nemusel mít teď opletačky s policií a soudy.
Doc. Aurel Klimt, filmový tvůrce a vedoucí Katedry animace FAMU
PDF najdete ZDE