DNE 17.DUBNA PROBĚHLA V KAVÁRNĚ KRÁSNÝ ZTRÁTY V PRAZE 1 V RÁMCI FILMOVÉHO FESTIVALU FINÁLE PLZEŇ SLAVNOSTNÍ PREMIÉRA-KŘEST NOVÉHO ČESKÉHO BLU-RAY DISKU CELOVEČERNÍHO FILMU REŽISÉRA TOMÁŠE VORLA GYMPL
Hodnocení kvality tohoto BD disku lze provézt ze dvou hledisek. Prvním je kvalita masteringu a grafické úpravy disku, které jsou i vzhledem k vysokému obsahu různých bonusů, sound tracků, fotografií na standardně dobré úrovni. Druhé hledisko, kvality je kvalita obrazu filmu GYMPL, a ta je již diskutovatelná.
Již dobře známe onen fenomén spokojenosti s reprodukcí amatérskách formátů jako je DV, DVCAM nebo televizní DIGIBETA, kde člověk očekává nekvalitní reprodukci ve srovnání se standardem 35mm filmové kopie. Je vlastě mírně pozitivně překvapen tím, že obraz vychází o něco lépe než se původně skepticky čekalo. U formátů s vysokým rozlišením, které se přibližují kvalitě 35mm kopií jako je formát HD, tedy i Blu-ray disky, je očekávání kvality vysoké. Přichází potom nutně mírné zklamání, protože reprodukce obrazu nevychází úplně podle původních představ autorů.
Autoři filmu GYMPL, režisér Tomáš Vorel, který tvrdí, že došlo k porušení autorského zákona tím, že film je reprodukován jinak, než byl natočen a kameraman Marek Jícha, jsou s přepisem jejich filmu do BD disku nespokojeni. Marek Jícha, který se účastnil procesu převodu obrazu filmu z HD masteru do BD disku, reagoval na výsledek mirněji, protože očekával výsledek horší. S barevností filmu v BD je Jícha spokojen, kritizuje to, že obraz je výrazně světlejší a hlavně to, že nemá žádnou zrnitost. Zrnitost filmu byla uměle odstraněna z důvodů technické rušivosti při kódování do kodeků Bluray BD.
Stojí zde tedy proti sobě dva právoplatné požadavky. Požadavek autorů, po věrném přenosu kvality obrazu jejich díla na nové nosiče tak, jak byl film natočen a požadavek distributorů, po co největším prodeji těchto disků. To že BD filmu GYMPL vypadá jinak než jej autoři natočili distribuci nevadí, protože vlastně vypadá lépe, je „lesklejší“, a bude se lépe prodávat. Zrnitost dokumentární syrovosti, který dával filmu punc autentičnosti a pravdivosti, byla nahražena igelitovou čistotou, připomínající reklamní estetiku umělé líbivosti. Náš trh je natolik malý, že tento problém, to jest dokonalý převod uměleckých filmů do BD kvality, je vlastně neřešitelný. Jde o finanční hlediska, která neumožňují investovat potřebnou dávku práce na převodu filmu do BLU-RAY disků. To se samozřejmě týká rovněž přepisů starých archivních filmů, jako je Markéta Lazarová a podobně, kde komerční síla prodeje těchto titulů je ještě omezenější.
Nezbývá než doufat v nějaký zázrak v podobě státních dotací ČR pro filmovou kulturu, či z EU fondů, které by přestaly stavět supermarkery a k nim vedoucí dálnice a začaly Evropu integrovat prostřednicvím společné vědy, školství a kulturních aktivit svého rozměru. Pak možná bude moci Blu-Ray fungovat jako kvalitní kino.