Posouzení digitalizovaného a restaurovaného filmového díla „Ikarie XB 1“.
Po shlédnutí premiérové projekce digitální podoby cinemascopického filmu „Ikarie XB 1“ v kině „Světozor“ dne 16. června 2016 lze konstatovat, že výsledek je možné považovat za zdařilý a na požadované technologické úrovni. Je patrné, že se vedení NFA do jisté míry poučilo z problematických digitalizací a restaurování. V případě „Ikarie XB 1“ můžeme zaznamenat respektování a využívání některých doporučených postupů projektu NAKI — např. skenování z originálního negativu ve 4K. Pokud ale budeme hodnotit digitalizovanou podobu podrobněji, pak stanovisko nebude zcela bez výhrad. Především je třeba se z mnoha příčin zabývat fotografickými parametry autorské práce kameramana Jana Kališe v kontextu obrazového zadání daného scénářem — nutno říci, že v mnoha směrech výjimečné. Náročné z hlediska žánru sci-fi, ale zároveň – a v tom je ten zásadní paradox – ve své podstatě do značné míry v realizaci zjednodušené. Nikoliv ovšem z důvodů, že např. jde o film černobílý. Ten sice představuje na první pohled zredukovaný komplex obrazových problémů, než je film barevný, (samozřejmě dimenze problematiky barevné technologie je zcela v jiné rovině) ale právě jen na první pohled. Z mnoha možných příkladů uveďme díla jako „Krakatit“, „Obchod na korze“, „Vlčí jáma“ či „Ucho“. Zde nemůžeme nevnímat velkou rozmanitost obrazových úkolů, kdy scénáře předkládaly kameramanům herecké akce v nejrůznějších atmosférách exteriérových motivů, reálů a ateliérových scén. To vše znamenalo pro autory obrazu hledat často velmi sofistikovaná řešení již při přípravě a hlavně pak při vlastní realizaci filmu. Udržet stanovenou jednotu obrazové koncepce — tedy názoru, který umí sdělit a podpořit scénáristický záměr — to vždy bylo a stále je zásadní hledisko pro nejbližšího spolupracovníka režiséra, kameramana. A jak je to v případě „Ikarie XB 1“ ? Můžeme konstatovat, že pokud jde o problematiku filmového obrazu, jedná se o dílo značně ojedinělé. Pokud pomineme několik záběrů do vesmírného prostoru, pak podstatnou část dějů představují scény v jedné, byť členité ateliérové dekoraci. Samozřejmě pro kameramana s řadou náročných obrazových úkolů nejen s hlediska světlotonálních řešení, ale i po stránce pohybově vizuální podoby záběrů. Ovšem pozor — jsme fyzicky stále v jednom ateliéru, se stejným lampovým parkem i kamerovou technikou. A především v tomto případě s autorem obrazu — právem velmi respektovaným Janem Kališem. Tento kameraman, profesor a dlouholetý šéf katedry filmového a televizního obrazu, mimo svého výtvarného citu vynikal (a bylo to všeobecně známo) zcela výjimečnými znalostmi a schopnostmi v oblasti exponometrie. To uměl naprosto suverénně využívat nejen při realizaci jednotlivých záběrů, ale především v rámci koncepce celých scén, či obrazů. Zvláště při realizaci tohoto černobílého filmu zajistil mj. svojí precisní činností nepochybně zcela nadstandardní fotografickou úroveň originálního negativu. Je logické, že v tomto ojedinělém případě nebylo zase až tak složité po jeho naskenování nalézt odpovídající fotografickou podobu pozitivního obrazu. S jistou nadsázkou můžeme předpokládat existenci poměrně a nadstandardně „vyrovnaného“ originální negativu. Tím je jasné, proč digitalizaci a restaurování filmového díla „Ikarie XB 1“ můžeme vnímat do jisté míry jako zjednodušené, či relativně méně náročné. Ale tím není nutné zpochybňovat jinak vcelku velmi dobrou úroveň výsledku. Nicméně z profesionálního hlediska je zřetelné, že eventuelní účast kameramanské expertní skupiny, pracující podle metody DRA, by mohla některé obrazové drobné prohřešky např. v kontrastu a nasycení černé, v nastavení neutrálního podání černobílé škály a odstranění nažloutlosti podtitulků, povýšit ve vyšší autorizovanou kvalitu. Pokud jde o zvukovou stránku – dojem z mnoha důvodů nebyl zcela příznivý a na místě by bylo posouzení odborným restaurátorem zvuku Pavlem Rejholcem.
Mgr. Jiří Šimunek, filmový kameraman.
Člen výzkumného týmu NAKI AMU – Metodiky digitalizace národního filmového fondu
