Výzkumný tým NAKI Akademie múzických umění v Praze na svých stránkách www.research-dra.com uveřejnil certifikační dokument o zásadním výstupu jejich projektu, Metodika digitálního restaurování filmů, jejímž výsledkem je digitálně restaurovaný autorizát (DRA). Jde o dlouho očekávaný certifikát, abychom mohli oficiálně digitálně restaurovat staré filmy pod dohledem odborného restaurátora a expertní skupiny složené z odborníků filmového obrazu či zvuku a nebo žijících autorů natočených filmů. Jde o historický průlom a završení nadějí všech filmových autorů, režisérů, kameramanů, mistrů zvuku a ostatních filmových profesí, aby se mohlo zastavit nekvalitní digitalizování, které poškozuje význačná česká filmová díla národního filmového fondu.
V červnu byl úspěch rovněž zaznamenán na evropské úrovni, když IMAGO – Evropská federace kameramanských asociací uzavřela s ACE – Association of European Cinémathéques SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ PRO ZÁCHRANU KINEMATOGRAFIE. Členy IMAGO nejsou všechny evropské asociace, např. Asociace francouzských kameramanů a nebo Asociace českých kameramanů v IMAGO nejsou. Stejně tak ACE rovněž nezahrnuje všechny evropské filmové archivy. Jde ale o průlomový krok, protože ACE, prostřednictvím svého předsedy Nicolo Mazzantiho, byla známa svým tvrdým protiautorským postojem. Čas, letité taktizování, přesvědčování a vyjednávání, přinesly své plody v podobě nástinu možné spolupráce mezi archiváři a autory filmů. Doslova se ve Společném prohlášení píše:
„Všechny tvůrčí síly, podílející se na tvorbě kinematografického díla – filmaři, kameramani, zvukaři a další – jsou důležitým referenčním bodem pro jakýkoliv projekt obnovy.“ … „Filmoví archiváři vždy pracovali s filmaři a tvůrčím štábem, kteří participovali na původní produkci díla, kdykoliv to bylo možné.“
Jde tedy o nový pohled, který si „digitální evoluce“ vyžádala, ať je to jakkoliv pro všechny strany bolestivé. Staré metody, praktiky a zvyky mají být nahrazeny novými metodikami. Rovněž existující etické kodexy se jeví zastaralými. Je tudíž namístě spojení těchto dvou dokumentů, pražské Certifikace DRA a bruselského Společného prohlášení, které se ne náhodou zrodily v jeden okamžik. Evropské prohlášení archivářů a kameramanů zdůrazňuje shodně že: „… záchrana našeho filmového dědictví vyžaduje, aby restaurování, uchování a digitalizace byly prováděny podle nejvyšších technických, uměleckých a etických standardů. Jsou to úkoly, které by neměly být ani podceněny, ani improvizovány, jelikož filmové archivnictví je samostatnou disciplinou.“
Nová certifikovaná Metodika DRA je zde připravena zatím jako první a jediná k autorizované, tedy možné bezkonfliktní kvalitní digitalizaci významných filmových děl při společné účasti archivářů, restaurátorů a autorů filmů. Archivář archivuje, restaurátor restauruje a autor tvoří. Dohromady se pak starají o filmové dědictví, protože film je uměním, které takovou společnou odbornou péči vyžaduje. Jde o příspěvek českých filmařů a výzkumníků do společného evropského domu.
Diváci chtějí vidět filmy promítané kvalitně a tak, jak byly autory natočené. Diváků je hodně a dělají si názory na Evropskou Unii. Brexit ukázal, že není nadále možné opomíjet názory menšin. Rybáři v Anglii byli nespokojení a volili proti EU. Autoři filmů jsou také menšina, ale jsou přímo spojeni s vetšinou diváků i prostřednictvím distributorů projekcemi jejich filmů. Je proto namístě připomenout a vzít si ponaučení z kauzy filmu Adéla ještě nevečeřela v České televizi, která si vůči divákům veřejné služby prostě nemůže dovolit odvysílat technicky i umělecky nepodařenou digitalizaci, kterou provedli sami archiváři v NFA. Brusel po Brexitu nemá dobré jméno, je potřeba jej zlepšit. Ukazuje se, že v Bruselu je silná moc lobbistů. Pan režisér Jiří Menzel po dvou a půl roce již rezignoval. Chtěl zrestaurovat svůj film Postřižiny. Jiří Menzel představuje onu menšinu, ale přitom se Česká republika chlubí jeho dílem i na letišti. Vstupní bráně do naší vlasti.
Prosíme české i evropské politiky, aby pomohli dobré věci a přispěli ke spokojenosti občanů tím, že EU funguje. Bude-li mít Česká republika stejně kvalitně zrestaurované filmy jako mají Američané, Francouzi, Poláci, Slováci, nebude to žádná ostuda ani pro filmový archiv. V Praze také umíme restaurovat filmy, máme již i certifikovanou metodiku, ale zatím nesmíme… Proč?
