Na objednávku Heleny Uldrichové, dědičky autorských práv Františka Uldricha
vypracovalo
CPA – Centrum poradenství a analytických služeb, Akademie múzických umění v Praze
KOT kabinet obrazové techniky katedry kamery FAMU, Smetanovo nábřeží 2, Praha 1
Hodnocení výsledků předváděcí projekce NFA dokončeného restaurování filmu Adelheid v kalibrované projekci postprodukční společnosti UPP, Žitomírská 7, Praha 10.
Účast dne 11. ledna 2016 v 10 hodin:
Helena Uldrichová — majitelka autorských práv kameramana filmu Františka Uldricha
doc. MgA. Vladimír Smutný — kameraman, expert, pedagog AMU
prof. MgA. Jiří Macák — 2. kameraman filmu Adelheid
prof. MgA. Jaromír Šofr — kameraman, expert, digitální restaurátor, pedagog AMU
prof. Mgr. Jiří Myslík — kameraman, expert, digitální restaurátor, pedagog AMU
prof. MgA. Marek Jícha — kameraman, expert, digitální restaurátor, pedagog AMU
PhDr. Michal Bregant — generální ředitel NFA
Bc. Jan Zahradníček — expert NFA na skenování
Braňo Daniš — kolorista, supervizor NFA colorgradingu, odpovědný za práci nejmenovaného maďarského kolorisky studia Magyar Nemzeti Filmalap
Mgr. Jeanne Pommeau — historička NFA, filmová restaurátorka
MgA. Mgr.Tereza Frodlová — filmová restaurátorka NFA
Bc. Matěj Strnad — student CAS, produkční, koordinátor projektu programu CZ 06 „Kulturní dědictví a současné umění“, podpořeného zěměmi Evropského hospodářského prostoru (EHP) – Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem.
Ivo Marák — hlavní technolog prostprodukčního studia UPP, digitální restaurátor
Projekce započala projevem pana Matěje Strnada (NFA), který seznámil auditorium se základními daty výroby digitalizátu filmu Adelheid. Řekl, že byl film skenován z negativu a duplikačního pozitivu. Rozlišení skeneru neupřesnil. Dále oznámil, že zvuk byl skenován z originálního negativu a zpracován v zahraniční laboratoři (neupozornil, ve které) na zařízení Sondor. Řekl, že NFA při digitálním restaurování usiloval o vznik digitální verze, která odpovídá referenční kopii z doby uvedení filmu na premiéře. Dále uvedl, že na filmu pracoval jeden maďarský kolorista, který byl korigován vyslaným supervizorem, profesí rovněž koloristou, Braňo Danišem. Nabídl nejprve projekci tzv. referenční kopie, podle které NFA prováděl digitalizaci. Na dotaz, zda uvidíme celou referenční kopii 35mm filmu Adelheid, odpověděl, že nikoliv, že uvidíme pouze její první díl, protože kopie byla právě převezena z Maďarska a pracovníci NFA ji nestačili celou překontrolovat. Proto bude předvedena projekce pouze jednoho dílu.
Proběhla projekce neidentifikované (nebyla uvedena žádná signatura sbírek NFA) této referenční kopie.
Následovala projekce DCP NFA digitalizované verze filmu Adelheid.
Jednotlivé expertní posudky hodnotitelů CPA:
doc. MgA. Vladimír Smutný:
Záměr ředitele NFA PhDr. M.Breganta vyrobit digitálně restaurované DCP jako nejvíce možnou faksimile „napodobeninu“ podle vybrané kopie do výsledného DCP nese znaky digitálního přepisu včetně barevných artefaktů. Použitá metoda nevede k naplnění záměru předneseného NFA. Jednotlivé rozdíly je možné adresně posoudit jedině simultánní, synchronní projekcí obou verzí vedle sebe.
Druhé deklarované přání NFA vrátit filmy do kina a přiblížit je divákům je zcela v protikladu s puristickým archivním záměrem. Doporučuji přečíst si pozorně článek režiséra Petra Weigla v časopisu Synchron č.3/2015. Pro lidskou paměť a zachování VIZUALITY analogové specifičnosti filmu je nejlepší klasická kopie, ona je tou specifickou magičností historie filmu.
Další záměr NFA, dostat film k divákovi si jednoznačně protiřečí s předvedeným DCP. NFA restaurovaný Adelheid může diváka uvádět k podivení nad zrakovou nekompetentností pracovníků NFA. Copak může být tvář herce v jedné scéně bezdůvodně do zelena a pak zas do modra jen proto, že to bylo v kopii? Výroba filmu, naplnění vize režiséra a kameramana, je kompromisem s technickými a finančními možnostmi dané doby. Film je umění spjaté s technikou a stylizační čistota krásy se prosadí sama. Pro diváky verze NFA moc není. Podivuji se též i nad výběrem laboratoře v Budapešti, dát restaurování českých filmů do ciziny je nehoráznost. Podpora domácích laboratoří by měla být samozřejmostí.
prof. MgA. Jiří Macák:
Pro srovnání byl promítán i první díl pozitivní kopie, která byla vodítkem pro vzhled digitalizované kopie. Protože jsem tuto kopii viděl již dříve v NFA, překvapila mne nyní výrazná projekční kvalita obrazu . Ke kopii celého filmu jsem měl možnost se při této prvé projekci v NFA vyjádřit. Myslím, že se podařilo některé mé připomínky do digitalizované podoby realizovat.
Předvedená digitalizovaná kopie se vyznačovala nevhodnou vyšší hodnotou kontrastu obrazu i vyšší sytostí – kontrastu barevnosti. To je v přímém rozporu s pozitivním materiálem ORWO, který se vyznačoval podáním nižšího barevného kontrastu i nižším kontrastem jasovým. Na tento materiál byla tehdy vykopírována i referenční kopie. Ve výsledné digikopii by bylo třeba podle mého názoru dále korigovat i řadu záběrů, které vyžadují úpravu jasovou i úpravu barevného podání. Myslím, že tento významný a kvalitní film by si tyto úpravy opravdu zasloužil.
prof. MgA. Jaromír Šofr:
Neregulovaný nárůst obrazového kontrastu s posílením sytosti barev, v původním podání ORWO pozitivní suroviny nespatřených, posunul vzhled exteriérových scén směrem k jiskrnosti, známé z praxe s pozitivem KODAK a tím tyto scény vzdálil pocitům dobově depresivních. Zásadně fatální je ovšem zmíněný nárůst kontrastu v případě interiérů, které při zřejmé snaze nového autora obrazu — koloristy — tedy: zachovat interiérům převážně charakter ponurosti mimodenní doby a evokovat nedostatek světla vede ke ztrátě zřetelnosti prostředí. Od jisté optické hustoty dolů — směrem k prahům černé — dojde k tonálnímu sjednocení ploch — totiž k připadnutím k „prázdné“ černé (dokonce v současné vývojové digitální nedokonalosti projekce, jen „kvázi“ – černé) a tato je stejně mezní. Diváka obtěžuje ztrátou detailů, které ovšem negativ obsahuje a jde jen o to tyto detaily v tzv. „šerosvitech“ vytěžit a zachovat přitom pocit tmy, což se nestalo. Někde se tím obrazová informace rozpadne na pouhý zdroj světla a přezářený obrys herce. Tím dojde k podvedení praktické zrakové zkušenosti, které není v tomto případě stylizací, ale zmetkem.
Pokud jde dále o barevnost popisovaných interiérů, osvětlených pro diváka evidentně svíčkami i plameny krbu, pak evokace této situace je tristní svou chladnou barevnou neutralitou, patrnou jak na tvářích, tak i na samotných zobrazených zdrojích. Bohužel časová plocha těchto situací je převládající, či alespoň velmi významná. Proces přiblížení digitalizátu původní podobě díla nebyl zvládnut, poněvadž to není snadné, ale přitom víme, že je to možné.
prof. Mgr. Jiří Myslík:
Dne 11.1. 2016 byl předveden v postprodukční společnosti UPP výsledek digitálně restaurovaného filmu Adelheid režiséra Františka Vláčila a kameramana Františka Uldricha. Restaurování snímku v maďarských laboratořích Magyar Nemzeti Filmalap zaštítil odborně i organizačně Národní filmový archiv v Praze (NFA), finančně je podpořily Island, Lichtenštejnsko, Norsko a české ministerstvo kultury. Úvodem jsme měli možnost vidět 1. díl tzv. referenční kopie, vyrobené počátkem 70.let pro Filmexport. Podle slov zástupců NFA bylo snahou obnovit původní vzhled obrazu tak, jak byl film uveden v době jeho premiéry. Už po prvních záběrech zdigitalizované verze bylo zřejmé, že obraz vykazuje významný posun od filmové podoby. Vysoký kontrast, ztráta kresby v tmavých partiích, nevyrovnanost barevného podání uvnitř jednotlivých scén a vyšší sytost svědčí o nekvalifikované práci při color gradingu naskenovaného negativu. Pracovníci NFA vycházeli z kolority a světlotonálního podání vybrané referenční kopie, která však není poslední vyrovnávací (tzv. festivalovou) kopií — ta není k dispozici. Navíc časem dochází k degradaci barviv a tím posunu barevnosti obrazu a pozitivní surovina ORWO vykazovala v té době značné rozdíly v senzitometrických parametrech. Tady musí být proveden kvalifikovaný odhad vzhledu obrazu expertní skupinou složenou z kameramanů historiků a restaurátora, která určí výsledný vzhled obrazu po stránce kontrastu, jasu a barevnosti. Jedná se o zásadní krok při digitálním restaurování, který zajistí výslednou podobu digitálně restaurovaného filmu, kterou autoři zamýšleli a realizovali v době vzniku kinematografického díla.
To co jsme viděli dnes na plátně lze nazvat nepovedenou verzí, u které došlo k poškození původního díla.
prof. MgA. Marek Jícha:
Považuji za nehorázné, že vedení NFA striktně odmítá účast profesních českých odborníků (kameramanů a zvukových mistrů) na digitálním restaurování nejlepších českých filmů pomocí dostupné, výzkumem vypracované a na praktických digitalizacích úspěšně ověřené restaurátorské metody DRA a současně raději tyto filmy nechá neodborně restaurovat koloristům, kteří ve filmovém průmyslu sloužili vždy jako pomocné profese kameramanovi k dosažení jeho autorských záměrů při výrobě obrazových kopií. Slovenský kolorista zaměstnaný jako supervizující digitální restaurátor „hlídá“ maďarského koloristu ze studia Magyar Nemzeti Filmalap pouhými namátkovými kontrolami a bez jakékoliv přípravy a restaurátorské analýzy obrazového konceptu díla či dokonce bez navzorkování vybraných scén a klidně provádí změny vzhledu filmového obrazu. Generální ředitel NFA, státní úředník, zadává vědomě v rozporu s autorským zákonem a bez vědomí majitelů autorských práv práci dvěma neodborníkům, aby předělávali původní díla nestorů české kinematografie a tím zhoršili jeho vzhled. Tímto přístupem zkomolil NFA vzhled filmových děl takových kameramanů a režisérů jako je František Uldrich, František Vláčil, Oldřich Lipský, Jaroslav Kučera, Pavel Juráček, Jan Kališ nebo Jiří Trnka. Tyto výsledky neodborné digitalizace NFA již neinformují diváky korektně o práci těchto mistrů české kinematografie.
Tvrzení vedení NFA, že jen plní zadanou zakázku, určenou mezinárodním výběrovým řízením, kterou je nutno dokončit metodou, kterou pro to NFA vyvinul. Ta však neumožňuje kvalitní restaurování, což považuji za pouhou výmluvu a velmi podezřelou situaci. Filmy v této podobě jsou dle mého názoru českým divákům, převážně mladší generace, nepromítatelné, neboť je uvádí v omyl. NFA prezentuje filmy tak, jak nebyly natočeny.
Výsledné hodnocení Laboratoře CPA: Předvedený digitalizát nedosáhl v žádném ohledu kvality původní filmové kopie a není proto možné jej označit za původní filmové dílo. Naopak obraz vykazuje jiný vzhled, neodpovídající původnímu autorskému režijně-kameramanskému konceptu díla. Jde o verzi filmového díla, která vznikla bez odborné restaurátorské kontroly a vědomí a souhlasu majitelů autorských práv. CPA nedoporučuje tuto verzi filmového díla Adelheid k veřejné projekci.
Centrum poradenství a analytických služeb CPA AMU Praha.
doc. MgA. Vladimír Smutný
prof. MgA. Jiří Macák
prof. MgA. Jaromír Šofr
prof. Mgr. Jiří Myslík
prof. MgA. Marek Jícha