Český filmový a televizní svaz FITES
uděluje v rámci cen TRILOBIT
CENU VLADISLAVA VANČURY 2024
filmovému kameramanovi, dramaturgovi a autorovi
Otovi Kopřivovi
za celoživotní dílo, jímž přispěl k rozvoji a kultivovanosti české kinematografie a k jejímu mezinárodnímu věhlasu
Na letošních cenách TRILOBIT předal prezident Asociace českých kameramanů prof. Marek Jícha Cenu Vladislava Vačury za celoživotní dílo a přínos kameramanovi Otovi Kopřivovi do rukou vedoucího katedry kamery FAMU prof. Jaroslavu Brabcovi. Cena zůstane na katedře kamery jako připomenutí práce Oty Kopřivy, který ve spolupráci s režisérem Vítem Olmerem, natočil expersivní a dynamickou formou významné filmy z období normalizace.
Ota Kopřiva (1948 – 1988) je jednou z nejvýraznějších osobností České kameramanské školy: autor obrazové složky významných filmů z období normalizace, zejména ve spolupráci s režisérem Vítem Olmerem (mj. filmy „Co je vám, doktore“, 1984, „Jako jed“, 1985, „Antonyho šance“, 1986 a „Bony a klid“,1987, jehož premiéry se již nedožil. Mistr ruční kamery, kterou ztvárňoval bez příkras pravdivou socialistickou realitu. Na těchto filmech působil také jako dramaturg a spoluautor technických scénářů. Jeho metoda realistického výrazu předběhla dobu minimálně o deset let. a to v domácím i evropském kontextu. Později se tento styl objevil v Evropě ve snímcích skupiny Dogma 95. Styl Kopřivova osvětlení vychází z logiky reálných zdrojů s podmíněným minimem použitých prostředků. Dynamickým pojetím kamery vytvořil kontrastující pocit úniku, jakéhosi pohybu lidského bytí na hraně zákona, hlídaného represivní mocí normalizační šedé zóny.
Sám Ota Kopřiva říká: „Scénáře, které se píší, vyznačují se většinou nefilmovostí. To je u nás scénářová bolest. Když píšeme technický scénář, představujeme si, že děláme němý film (…) Teprve když už to jinak nejde, nastoupí dialogy. Lidé jsou zkažení televizí, jsou zvyklí ji poslouchat a ne se na ni dívat.“, konec cit. Svou aktivní spoluprací kameramana s režisérem může být Kopřiva inspirací zejména pro dnešní mladé filmaře. Současný obrazový digitální manýrismus doplněný plytkostí dialogové popisnosti je opakem ryzí filmové řeči, jíž se Kopřiva s Olmerem vyjadřovali. Jeho význam je bohužel oficiálně pozapomenut. I proto mu Cena Vladislava Vančury za celoživotní dílo a přínos pro českou kinematografii právem patří.
