NÁZOR DIVÁKA O DIGITALIZACI FILMU ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA

Uveřejňujeme jeden divácký dopis adresovaný profesorovi Jaromíru Šofrovi dne 2. února 2016.

 Dobrý den pane profesore,

jmenuji se Martin Müller, je mi 27 let a 21. 1. 2016 jsem v litomyšlském kině zhlédl zrestaurovaný snímek Adéla ještě nevečeřela. Úvodem bych rád zmínil, že film pana režiséra Oldřicha Lipského a pana kameramana Jaroslava Kučery patří od mého dětství mezi ty nejoblíbenější, a tudíž zklamání z jeho zrestaurované „nové“ verze bylo o to větší. Dále bych rád uvedl, že nemám vzdělání v oblasti kinematografie – pouze se o ni aktivně ve svém volném čase zajímám (v průběhu studií na vysoké škole jsem 7 let vykonával práci promítače v libereckém multikině a v současnosti si pro zajímavost studuji (nebo spíš pročítám) skripta FAMU z katedry kamery. Velmi si vážím Vaší celoživotní tvorby a cítím k ní patřičnou úctu.

V poslední době jsem se začal o restaurování českých filmů zajímat. Například prostřednictvím projektu Čistíme svět fantazie (Karel Zeman – Vynález zkázy), novinky na portále ceskam.cz, upoutal mě Váš rozhovor na stanici Radiožurnál a na portále Youtube jsem zhlédl Vaši přednášku o metodě DRA z MFF Karlovy Vary, kde jste podrobně mluvil o různých obrazově prefabrikovaných konceptech filmu Postřižiny. Tenkrát mě poprvé napadla otázka, zda jsem vůbec někdy, při takovém množství verzí, viděl Postřižiny, jak jste je s panem režisérem Menzelem původně natočili? Jelikož premiéru pochopitelně nepamatuji.

Berte prosím tento dopis jen jakýsi názor obyčejného diváka na výsledek procesu restaurování a mou snahu předat tento názor kvalifikovaným odborníkům – Vám a Vašim kolegům.

Výrok pana Michala Breganta: „Nechme na divácích, ať posoudí výsledek sami!“ ve mně vyvolává dojem, že pan ředitel spoléhá na pozitivní ohlas diváků jen kvůli absenci škrábanců popř. jiných fyzických poškození a vyššímu rozlišení filmu, než které bylo dosud možné vidět a srovnávat s DVD či nějakou z televizních verzí. Z tohoto pohledu tu rozdíl pochopitelně je, ale to je vše.

NFA dále uvádí, že bylo záměrem dostat film do nejbližší podoby, jakou měl v době svého uvedení. Velice pochybuji o tom, jestli při premiéře filmu Adéla ještě nevečeřela působila jedna stejná scéna různobarevně tj. různé úhly pohledu na jedné scéně (samozřejmě včetně odstínů pleti herců) se zbarvovaly do žluta nebo zelena a zase zpět na „nějakou“ jeho původní (pravděpodobně správnou) barvu.

Uvedu příklad scény: zahradník (Miloš Kopecký) na čajovém dýchánku s hraběnkou (Květa Fialová) a slečna Karin předčítá z knihy Nicka Cartera. Když se zahradník zvedá od stolu, působí scéna „modrým – studeným“ odstínem, střih přichází Carter s Ledvinou, střih na zahradníka jak utíká s tácem (ta stejná původně modrá scéna působí žlutým odstínem), střih na udivenou hraběnku (scéna je zpět „modrá“).

Touto jednou ukázkou (i když NE jedinou) bych, stejně jako pan profesor Marek Jícha, rád vyvrátil argument NFA a pana Mazzantiho z ACE, že divák nepozná rozdíl mezi kvalitní nebo nekvalitní digitalizací [článek: Vít Janeček s kulatým razítkem na čele, ceskam.cz – novinky, 23. 1. 2016]. To je nesmysl.

Jedním z dalších důvodů, proč by měl film vypadat jako v srpnu 1978, je zřejmě ponechání „rozjížděcích“ a „prolínacích“ značek na konci každého dílu a . U digitální kopie podle mého názoru naprosto zbytečné až rušivé.

Doufám, že se Vašemu týmu podaří sehnat onu třetí osobu (odborníka-kameramana), aby posoudil názory obou stran. Metoda DRA, založená na odebírání vzorků přesně definovaných scén, je logická, smysluplná, s minimálními náklady a navíc odzkoušená s velmi pozitivními výsledky (Hoří, má panenko, Markéta Lazarová, Ostře sledované vlaky)! Nechápu tedy, proč by měly o osudu našich filmových děl rozhodovat cizí země!

Adéla ještě nevečeřela má podle mého názoru (se vší úctou k odborníkům z maďarských laboratoří) bohužel špatné výsledky. Osobně bych nejraději trval na jejím přerestaurování (již s přítomností kameramana), aby se skutečně dochovala pro budoucí generace ve stavu, jak ho vytvořili jeho tvůrci a mohli bychom být i nadále na toto dílo patřičně hrdí.

Omlouvám se za odborné nepřesnosti, spíše Vám podávám osobní pohled na věc. Přeji Vám i Vašem týmu mnoho zdaru ve vyjednávání s NFA i dalšími úspěšnými digitalizacemi. Kvalita musí být vždy prioritní.

S pozdravem

divák Martin Müller technolog      

celý dopis ZDE

Včera (ač jsem netušil, že mi odpovíte) jsem si sám pro sebe udělal takovou malou side-by-side komparaci verzí Adély. HD verze, kterou uvedla Česká televize (1 : 1,37) a druhá je z traileru NFA (portál vimeo nebo http://eea.nfa.cz/cz/filmy/adela-jeste-nevecerela/?ch=4-trailer) na zrestaurovanou obnovenou premiéru (1 : 1,66). Ještě by mohlo být doplněno o DVD verzi obrazu, ale tu momentálně u sebe nemám. Upozorňuji, že jsem neprováděl žádné barevné korekce, pouze klávesou printscreen vyfotil obr azovku a v programu malování jsem výsledky umístil vedle sebe. Na základě tohoto „párového srovnání“ je možné rozdíl vidět okamžitě – tedy určitě co se zelených odstínů pleti týká. Pochopitelně netvrdím, že výsledný barevný tón ČT je z expertního hlediska správný. Pouze vyniká nové obrazové zpracování. Pokud se Vám tato informace hodí, můžete ji použít také.