Problematikou digitálního restaurování filmových děl je řešení možností odstranění degradací barevnosti a kontrastu archivních filmových materiálů vzniklé během uplynulého času. V případě filmu „Až přijde kocour“ je to 58 let. Tyto degradace se dají dnešními digitálními nástroji odstranit a tyto úpravy kontrolovat prostřednictvím kvalifikovaného odhadu digitálního restaurátora, který se opírá o expertízy odborníků v oborech kamera a zvuk.
Certifikovaná metodika DRA – Digitálně restaurovaného autorizátu tvrdí, že je potřeba k digitalizaci použít nejkvalitnější dostupný obrazový a zvukový zdroj. V případě filmu „Až přijde kocour“ je to originální negativ Eastman Kodak 5250 a 5251, který byl pořízen filmovou kamerou kameramanem.
Porovnání vzorků DRA, které dostal NFA k dispozici a nepoužil je a tím, co v italské laboratoři vyrobil:
Vzorky DRA vznikly v rámci výzkumu metodiky DRA na základě výroby 4K faksimile z nalezené dobové referenční filmové kopie AGFACOLOR PF7. Faksimile byly použity jako reference pro kvalifikovaný restaurátorský odhad a k napodobení autentického dobové vzhledu referenční kopie AGFACOLOR. Zdrojem digitalizace byl originální negativ KODAK. Tedy gamut (rozsah barev) je roven průniku obou gamutů Eastman KODAK a AGFACOLOR a ten byl stanoven kvalifikovaným odhadem expertní skupinou. Lze to vyjádřit jako průnik barevných prostorů v diagramu CIE 1931, pokud bychom měli k dispozici původní filmové materiály bez degradace filmových barviv.
Naopak volba NFA, že zdrojem digitalizace je barevně nutně zkřížený a jiným způsobem degradovaný Intermediát Pozitiv nám zatím neznámého původu a doby vzniku, je chybná, protože jako kopie již druhé generace obsahuje technologické nečistoty, zkřížení vrstev a další degradaci barviv. Je to logické, protože jde o jiný typ filmového materiálu s jinými senzitometrickými a kolorimetrickými parametry. Barevný gamut obrazu zkopírovaného z originálního negativu na duplikační pozitiv, z něhož NFA pořídil sken, musí zákonitě vyvolat jinou reakci, než sken z originálního negativu nasnímaného kameramanem Jaroslavem Kučerou v kameře. Dále nelze zjistit, jaký je zaručeně správný gamut kopie AGFACOLOR a která kopie byla vlastně původní? Víme např., že na premiéře v Cannes byl film uveden z kopie, která obsahovala také materiály Eastmancolor ECP a kontrastnější Ferraniacolor.
Jde tedy o digitalizát nerespektující nejkvalitnější obrazový zdroj – originální negativ (jako vzorek DRA), ale až druhogenerační kopii Intemediát pozitiv. Toto je pravý důvod nesprávné digitalizace NFA. Navíc v době vzniku filmu se distribuční kopie vyráběly vždy přímo z originálního negativu, tedy referenční kopie použitá pro vzorky DRA je kvalitním druhogeneračním vodítkem.
Závěrem: Vzorky DRA – prvogenerační restaurovaná digitální kopie Digitalizát NFA – druhogenerační zkřížená digitální kopie
Celý článek uveřejněný na konferenci Society for Imaging Science and Technology v roce 2022: https://doi.org/10.2352/issn.2168-3204.2022.19.1.15
Vypracovalo:
CPA – Centrum poradenství a analytických služeb Studio FAMU
Klimentská 4, Praha 1