VÍT JANEČEK s KULATÝM RAZÍTKEM NA ČELE | Novinky

přidáno: 23.1.2016

 

V Lidových novinách byla dne 21. ledna 2016 v rubrice KULTURA uveřejněna zkrácená verze článku prof. Marka Jíchy, který v originále nesl název tohoto našeho AČK příspěvku s podtitulkem POLEMIKA. Článek v LN vyšel pod úplně jiným titulkem: HEREČKA NEMÁ MÍT ZELENÝ OBLIČEJ a byl umístěný pod článkem režiséra Petra Václava NEDOPUSŤME FALŠOVÁNÍ HISTORIE. Oba články tématicky spojili redaktoři LN titulkem SPOR O RESTAUROVÁNÍ ČESKÝCH FILMŮ – KRITIZOVANÁ PRÁCE NÁRODNÍHO FILMOVÉHO ARCHIVU OČIMA FILMAŘŮ. Redakce Lidových novin vyzvala Jíchu, aby svůj článek co nejvíce zkrátil a pak bez jeho vědomí změnila jeho název a umístila jej pod rozsáhlejším článkem Petra Václava, o čemž Jícha nevěděl. Nyní to vypadá, jako by Jícha odpovídal na Václavův a nikoliv - jak původně chtěl - na Janečkův text. Jistě jde o závažný etický problém v novinářské práci. Uveřejňujeme proto původní podobu Jíchova článku v nezkrácené verzi a dále rovněž reakci AČK na článek režiséra Petra Václava. Bíle označený text vyšel v Lidových novinách, modrým písmem je označen původní nezkrácený text Jíchova článku. Černě jsou napsány komentáře AČK.

  

VÍT JANEČEK A JEHO KULATÉ RAZÍTKO   

Polemika

na článek: http://denikreferendum.cz/clanek/22074-jsem-filmar-a-nezadam-odvolani-reditele-narodniho-filmoveho-archivu  

Jsem kameraman, pedagog FAMU, který byl v roce 2011 požádán spolu s dalšími kameramany tehdejším ředitelem Národního filmového archivu Vladimírem Opělou o pomoc při digitálním restaurování filmu Marketa Lazarová. Profesní přátelství kameramanů a archivářů bylo v té době tradicí a osoba Vladimíra Opěly byla jistotou pro všechny české filmové autory. Stal jsem se později vedoucím společného výzkumného projektu NAKI AMU/NFA - Akademie múzických umění a Národního filmového archivu s cílem vytvořit společně Metodiky digitalizace národního filmového fondu. Po výměně ředitele Vladimíra Opěly za PhDr. Michala Breganta začal nový ředitel systematicky tento výzkumný projekt rozvracet tvrzením, že jde o „blbost“. Nedokázal však svůj argument podepřít žádnou vědeckou analýzou či odbornou kritikou, natož vlastní metodikou, či jedinou úspěšnou digitalizací podle jiné „metodiky NFA“ a projekt bez uvedení důvodu opustil. Bregantovy manipulativní argumenty se však neustále opakují a napadají vznikající metodu digitalizace DRA – digitálně restaurovaného autorizátu. Metoda DRA zpřístupňuje staré filmy v digitální podobě tak, aby je diváci mohli vidět v původní nezměněné podobě, jak je natočili jejich autoři. Vše probíhá pod kontrolou restaurátorských autorit spolupracujících s profesními autorskými asociacemi, jichž se digitální restaurování týká. Režisérů, kameramanů a zvukových mistrů. Sám Bregant a NFA provádí dnes tyto digitalizace znovu a znovu nekvalitně, utrácí zbytečně miliony a za každou cenu ignoruje metodu DRA. To vyústilo v podání žádosti na odvolání generálního ředitele NFA Michala Breganta dopisem podepsaným nejvýznamnějšími českými režiséry, např. Milošem Formanem, Ivanem Passerem, Jurajem Jakubiskem, Hynkem Bočanem, Jurajem Herzem, Jiřím Menzelem a mnohými dalšími.

Vít Janeček, filmový dokumentarista pedagog a mj. i absolvent filmové vědy na FF UK, uveřejnil v Deníku Referendum dne 13.1.2016 jakousi Bregantovu obhajobu, v níž pokračuje omíláním manipulativních argumentů. Dovoluji si tedy veřejně polemizovat s jednotlivými částmi Janečkova textu:

1)  

„...držitelům budoucích kulatých razítek může přinášet vliv na procesy restaurování a digitalizace, do kterých plynou nemalé veřejné peníze a různé benefity z poplatků autorizovaným expertům. Součástí sporu v této věci je fakt, že Asociace kameramanů, […] usiluje o to, aby držitelem či spoludržitelem „kulatého razítka” byla právě tato profesní organizace…”.

V zadání výzkumného projektu však žádné kulaté razítko napsané není, řešitelé kulaté razítko nepřipravují, nikoho taková věc ani nenapadla a ministerstvo kultury jako objednavatel výzkumného projektu NAKI také nic takového nepožaduje. Kde se toto Janečkovo kulaté razítko vzalo? Kdo řekl Vítu Janečkovi o nějakém razítku? Michal Bregant nebo Bregantův nadřízený? Nikoliv ovšem ministr kultury České republiky, ale pan Nicolo Mazzanti, bruselský lobbista a předseda asociace evropských archivů ACE. To on nařídil Bregantovi manipulovat? Již dříve napsal výhrůžný a urážlivý dopis ministrovi kultury České republiky, kde jej straší, že DRA přinese „rudou byrokracii“ a vyhrožuje ministrovi, že jej uvrhne do izolace, když nezruší zkoumanou metodu DRA. Pan ministr se zřejmě nechal zastrašit, a proto již delší dobu s filmovými autory nejednal. Filmoví autoři i řešitelé projektu NAKI jej několikráte prosili o schůzku a o radu. Žádosti doposud nevyslyšel. Pan Nicolo Mazzanti se v Bruselu brání zuby nehty vstupu autorů do procesu digitalizace. V rámci jeho bruselského lobbování dostal mnoho miliardových příslibů, aby se filmy mohly digitalizovat za zavřenými dveřmi archivů, aby se dal byznys dělat bez komplikací s autorským právem. Autoři a jejich požadavek na kvalitní digitalizace stojí pánům Bergantovi a Mazzantimu v cestě.

2)

„...skupina kameramanů a dalších lidí napojených na padesátimilionový grant Ministerstva kultury, zaměřený na výzkum metodiky digitalizace...“

Vit Janeček musí použít jedovaté slovo „napojený“, nemůže jako normální slušný člověk použít slovo financovaný. Musím jako pamětník zakládání tohoto výzkumného projektu uvést, že ve stejné době, ve které se řešitelé projektu NAKI z AMU a NFA společně „napojili“ na padesátimilionový grant, tak se tam s nimi „napojil“ i současný ředitel NFA Michal Bregant. Přesto se však dle Víta Janečka „napojil“ a s tématem projektu NAKI DRA souhlasil a podepsal se pod něj. Stal se spoluřešitelem projektu, vedoucím sekce NFA. V okamžiku, když se ale dozvěděl, že jeho „napojení“ (stále používám výraz jeho přítele Víta Janečka) se nerealizuje podle jeho představ, tedy že nedokáže těchto padesát miliónů Akademii múzických umění odebrat a převézt k vlastnímu použití do NFA, otočil kormidlem o 180° a začal projekt, který dříve spoluzakládal, sabotovat a pomlouvat. První, s čím přišel po zahájení projektu za profesory AMU bylo, že se musí nějak zařídit, aby se téma projektu zpochybnilo a peníze se převedly – „zachránily-napojily“ k němu. On prý už ví, jak výzkum dělat. Byl ale zaskočen, že se profesoři AMU, převážně kameramani a zvukoví mistři, proti tomu návrhu ohradili. Chtěli totiž ve výzkumu, tak jak byl přihlášen, vysoutěžen a několika oponentními posudky ohodnocen, pokračovat a úspěšně jej dokončit. Michalu Bregantovi se tehdy nepodařilo z profesorů udělat pitomce hned, tak na tom systematicky a nepřetržitě pracuje dodnes.  

3)

„...akademické tituly získané na umělecké škole v tomto směru mohou být pro veřejnost matoucí), takže zúžení týmu jistě vyvolává i úzkosti z výsledného účtování, které nastane v roce 2017…”

Jed Víta Janečka, dokumentaristy a hodnotitele oboru, o kterém sám nemá sebemenší znalost, zpochybňuje akademické tituly profesorů jako Jaromíra Šofra, autora filmů, které proslavily celosvětově československou a českou kinematografii, nebo význačných mistrů filmové kamery jako prof. Jiřího Macáka, a mnohých dalších.  Janeček se jim svojí tvorbou ani zdaleka nemůže rovnat, ale drzostí a jedem použitých slov a větných spojení mistrovsky manipuluje. Dopouští se ale chyby v úsudku, protože úzkost ze zúžení výzkumného týmu odchodem Bregantem vystrašených „loajálních“ archivářů z projektu NAKI se jaksi nedostavila. Oni totiž po celé dva roky v projektu stejně nic nedělali. Čerpali sice státní peníze, které jim projekt přinášel, byli stále „napojeni“, ale po jejich odchodu, skuteční řešitelé projektu NAKI z AMU a ČVUT, žádnou změnu k horšímu nepociťovali. Naopak atmosféra se uvolnila a dělná spolupráce přinesla své výsledky.

Uvádím seznam neustále se opakujících manipulativních argumentací NFA a pana Mazzantiho z ACE, které autoři filmových děl trpělivě vyvrací:

1. Autoři by v archivech své filmy jen vylepšovali, nesmí proto do archivu vstoupit.

NAŠE ODPOVĚĎ: TOTO ŘEŠÍ METODA DRA EXCELENTNĚ! PROSÍM PŘEČTĚTE SI JI NA:

http://www.research-dra.com/teorie-o-dra/

2. Diváci nepoznají rozdíl mezi DRA kvalitní digitalizací a jinými způsoby méně kvalitními, kterých je mnoho.

NAŠE ODPOVĚĎ: PODCEŇOVÁNÍ INTELIGENCE DIVÁKŮ JE JAKO ARGUMENT OHROMUJÍCÍ. AVŠAK VE SKUTEČNOSTI DIVÁCI JSOU INTELIGENTNÍ A VIDÍ, ŽE FILM, KDE MÁ HEREČKA ZELENÝ OBLIČEJ NENÍ DOBRÝ. VE FILMECH MAJÍ MÍT HERCI SPRÁVNÉ BARVY PLETI, ABY DIVÁCI MOHLI FILMY SLEDOVAT NERUŠENĚ.

3. Autoři nemohou restaurovat filmy svých nežijících kolegů, protože nevědí, jak tyto filmy byly natočeny.

NAŠE ODPOVĚĎ: NA VYSOKÝCH ŠKOLÁCH UMĚLECKÉHO TYPU SE UČÍ OBORY JAKO KAMERA A ZVUKOVÁ TVORBA. TAM SE VYUČUJÍ NEJEN NOVÉ, ALE I STARÉ HISTORICKÉ TECHNOLOGIE. AUTOŘI, KTEŘÍ TYTO ŠKOLY ABSOLVOVALI VĚDÍ, JAK JEJICH JIŽ NEŽIJÍCÍ KOLEGOVÉ PRACOVALI A JAKÝCH METOD POUŽÍVALI. OTÁZKOU JE, ZDA SE TOTO VYUČUJE NA ŠKOLÁCH PRO FILMOVÉ ARCHIVÁŘE. VÍME, ŽE NIKOLIV.

4. Archiváři mají zkušenosti nasbírané za mnohá desetiletí, nepotřebují radit.

NAŠE ODPOVĚĎ: DIGITALIZACE PROBÍHÁ INTENZIVNĚ MAXIMÁLNĚ DESET LET NIKOLIV MNOHÁ DESETILETÍ, JDE TEDY O NESMYSL.

5. Nižší kvalita restaurování je rovnocenná k té nejvyšší, protože důležité je zpřístupnění filmů.

NAŠE ODPOVĚĎ: TENTO ZCESTNÝ NÁZOR VEDE K NEUVĚŘITELNÉMU PRODRAŽENÍ CELÉHO PROCESU DIGITALIZACE. PŘI KAŽDÉM DALŠÍM „ZPŘÍSTUPŇOVÁNÍ“ V NOVÉM TYPU DIGITÁLNÍHO MÉDIA SE MUSÍ VŠE ZNOVU RESTAUROVAT. ODHADUJEME NAVÝŠENÍ NÁKLADŮ AŽ 10x.

6. Digitální médium není dobré pro restaurování, protože jej neumíme archivovat.

NAŠE ODPOVĚĎ: DIGITÁLNÍ MÉDIUM JE VHODNÉ PRO RESTAUROVÁNÍ, PROTOŽE PŘEVODEM DO „NUL A JEDNIČEK“ SE FILMOVÝ OBRAZ A ZVUK ZBAVUJE SVÉ HMOTNÉ PODLOŽKY, KTERÁ PLESNIVÍ, SMRŠŤUJE SE A ROZKLÁDÁ SE. JAK ARCHIVUJEME NOVÉ DIGITÁLNÍ FILMY? VÝZKUM ARCHIVOVÁNÍ DIGITÁLNÍCH DAT JE PŘEDMĚTEM JINÉHO VÝZKUMU.

7. Archiváři mají právo vyrobit autenticky degradované kopie filmů, jak se dochovaly k dnešnímu dni.

NAŠE ODPOVĚĎ: TOTO PRÁVO ARCHIVÁŘI NEMAJÍ. JEJICH ZAMĚSTNÁNÍ JE UDRŽOVAT

ANALOGOVÉ ARCHIVÁLIE V DOBRÉM STAVU. MAJÍ POVINNOST VYDAT TYTO ANALOGOVÉ FILMOVÉ ZDROJE A UMOŽNIT VYTVOŘIT NOVÉ DIGITÁLNÍ KOPIE A NE JE ZADRŽOVAT.

8. Archiváři a filmoví historikové mají svůj etický kodex, který je zde a basta.

NAŠE ODPOVĚĎ: ARCHIVÁŘI BY MĚLI RYCHLE NAPSAT KODEX NOVÝ, KTERÝ BY REFLEKTOVAL DIGITÁLNÍ MÉDIUM A KONEČNĚ SE V NĚM ZMÍNIT I O AUTORECH FILMOVÝCH DĚL.

9. Archivnictví je kreativní činnost.

NAŠE ODPOVĚĎ: NENÍ A NESMÍ BÝT! KREATIVNÍ ČINNOST PATŘÍ FILMOVÝM AUTORŮM. VYTVÁŘENÍ NOVÝCH VERZÍ FILMOVÝCH DĚL JE NEZÁKONNÉ. KREATIVNÍ ARCHIVÁŘ NEMŮŽE BÝT NEZVANÝM SPOLUAUTOREM FILMOVÉHO DÍLA. VZNIKNE-LI NOVÁ VERZE, AŤ UŽ JI DĚLAL JAKKOLIV KREATIVNÍ ARCHIVÁŘ, JE ZKOMOLENÍM PŮVODNÍHO DÍLA A TEDY JEHO ZNIČENÍM. FILMOVÝM DÍLEM JE FILMOVÁ PROJEKCE, FILM JE PERFORMATIVNÍ ZÁŽITEK DIVÁKŮ V KINĚ. MĚL BY VYPADAT TAK, JAK JEJ AUTOŘI VYTVOŘILI.

Autoři restaurují kvalitněji

Metodiky digitalizace teprve vznikají a je proto logické, že archivní svět je v aplikaci nových digitálních technologií a jejich správném využití v časovém závěsu za již ověřenými a aplikovanými postupy ve výrobě a postprodukci nově vznikajících digitálních filmů. I proto dnes digitálně restaurují kvalitněji sami autoři nebo producenti či donátoři digitalizovaných filmů, než zastaralými restaurátorskými kodexy vybavené filmové archivy. Kdysi byly také vážné spory o geocentrickou a heliocentrickou metodu doktrína v astronomii. Upalovalo se a planeta Země se přitom dál točila podle přírodních zákonitostí. Chce to čas a porozumění, chce to přátelský dialog autorů s archiváři a ne středověké metody umlčování a vytváření umělých „osobních sporů“. NEzamlčování nově vznikajících restaurátorských postupů a ne odsuzování nových myšlenek. Jsme opět sto let za opicemi, svět dávno restauruje filmy samozřejmě s autorskou kontrolou a dosahuje kvalitních výsledků. Proč pořád v Čechách musí být vše nesmyslně brzděno? Proč vyprodáváme naši národní kulturní identitu?  

Marek Jícha

je filmový kameraman, režisér a producent

profesor Akademie múzických umění, vedoucí řešitel projektu NAKI

prezident Asociace čekých kameramanů

a člen Českého filmového a televizního svazu FITES.  

 

....   

Komentář AČK k článku Petra Václava, scenáristy a režiséra:

NEDOPUSŤME FALŠOVÁNÍ HISTORIE

Tento článek začíná úvahou o tom, že jakmile pan režisér Petr Václav přijel jednoho dne do Prahy z Francie, kde žije a pracuje, a okamžitě na něho nečekaně dolehl spor o „„dábla“ Michala Breganta“. Tak o tom píše ve svém rozsáhlém textu do Lidových novin, uveřejněném na stejné stránce nad článkem Marka Jíchy. Petr Václav po svém příjezdu musel dostat rychle patřičné poučení, protože bez dřívější znalosti problematiky okamžitě uvádí jasná a zasvěcená hodnocení, jako by byla z pera Michala Breganta. Známe je totiž velmi dobře, protože se neustále opakují. Jde o manipulativní lži o tom, že kameramani chtějí vylepšovat výsledky digitalizace tzv. remasterováním, zatímco NFA pečlivě restauruje pod přísnou kontrolou historického dohledu. Nebo, že vyvinutá medoda digitalizace národního filmového fondu DRA – digitálně restaurovaného autorizátu neexistuje, nebo existuje-li jde o „blbost“, nebo že jí chybí nějaké technické specifikace neurčeno jaké.  Petr Václav klidně přijímá tyto bludy a jako Bregantova hlásná trouba je vyhlašuje, aniž by si uvědomoval, že se jedná o nepravdy: :... Od věcného Michala Breganta se nicméně dozvídáme o existenci základního problému: je jím rozdíl mezi restaurováním a remasteringem starých filmů. [...] Remasterizace, po které volají někteří živí autoři a někteří kameramani, představuje možnost využít digitální technologie nejen k oprášení filmů, ale i jejich určitému vylepšení, někdy k jejich zásadnímu pozměnění...“

Manipulace je v tom, že se čtenáři LN již nedozví, zda autor článku myslí „některými kameramany“ jen některé, nevíme tedy konkrétně které kameramany, či celý tým řešitelů výzkumného projektu NAKI Akademie múzických umění v Praze, který Bregant nekorektně nazývá „kameramany“. Řešitelský tým však zahrnuje profesory a docenty nejen oboru kamera, ale zvuková tvroba a režie, ale i odborníky z ČVUT, právníka, producenta, filmové a laboratorní technology, pamětníky a další. Jde o velký výzkumný projekt velkého řešitelského týmu, který Michal Bregant pomáhal zakládat, ale který z důvodů, které nebyl schopen kloudně vysvětlit v roce 2015 opustil.

Tak pardon, pane režisére Václave, jak vysoce si všichni vážíme Vaší práce, ale domníváme se že Vaše tvrzení v článku nemůžete mít z vlastní hlavy!

Manipulativní lži Michala Breganta, proti kterým protestují renomovaní režiséři, včetně Miloše Formana, Ivana Passera, Juraje Jakubiska, Jiřího Menzela, Hynka Bočana, Jiřího Svobody, Bohdana Slámy, Jana Hřebejka, Milana Cieslara, Karla Smyczka, Zdeňka Zelenky, Olgy Sommerové, Viktora Polesného, Jiřího Stracha, Rudolfa Adlera a Petra Zelenky a dalších, jsou soustavně a silou politické moci protlačovány na veřejnosti, aby účelově mátly veřejnost o digitalizaci a ospravedlňovaly špatné výsledky digitalizace NFA, které se letos opakovaně dostavily.

Michal Bregant tvrdí, že filmy on restauruje a „kameramani“ (ve skutečnosti jde o Nadaci české bijáky, mecenáše a producenta kvalitní digitalizace) chtějí filmy jen „vylepšovat“. Skutečnost je ale přesně opačná: NFA provádí digitální restaurování špatně, neodborně, protože si plete základní pojmy restaurování a remasteringu.

 

RESTAUROVÁNÍ: Restaurováním v užším slova smyslu máme na mysli takové zásahy, aby rozdíly mezi obnovenou podobu filmového díla - zejména v tonalitě a barevném podání, ale i prostorovém a časovém rozlišení, poměru stran obrazu i dynamickém a frekvenčním rozsahu zvuku - byly při předvádění v digitálním kině zrakem a sluchem nerozpoznatelné od potenciální podoby, kterou mělo dílo v okamžiku svého prvního uvedení promítáním z filmové kopie v době vzniku.

REMASTERING: Michal Bregant tento pojem ještě dostatečně nevysvětlil, zřejmě má jít z jeho pohledu o vylepšení díla. V zahraničí bývá remasterování často motivováno ekonomickými nebo estetickými důvody a dochází při něm ke vzniku nové verze díla.

NEGATIVNÍ REMASTERING: Je jednoznačné zhoršení díla, poškozující jeho autenticitu. Jde o činnost, jejímž výsledkem je také nová verze díla, která má nižší nebo odlišnou kvalitu, než jakou mohl mít primární záznam (master), v době vzniku díla. Negativní remastering je rovněž motivován ekonomickými důvody a dochází při něm ke vzniku nové verze díla, která se přizpůsobuje ekonomickým požadavkům producenta nebo distributora. Často je důsledkem nedostatečného historického poznání, nesprávně provedeného technologického průzkumu nebo nepostačující umělecké dovednosti.

  

Michal Bregant provádí digitalizaci bez jakékoliv metodiky a výsledný vzhled digitalizovaného filmu mění formou negativního remasteringu. Negativní proto, neboť remasteringem NFA nedochází k „vylepšení“ filmového díla, ale k jeho zhoršení. Tváře vynikajících heců v českých - nyní NFA digitalizovaných - filmech, byly v době prvního uvedení (např. na přemiéře filmu) promítnuty tak, jak je kameraman vytvořil, tedy tak, že měly řádnou pleťovou barvu, na kterou jsme v našem středoevropském regionu zvyklí. Po negativním remasteringu v NFA je barva pleti herců změněna do zelena nebo azurova, pokaždé se mění. Tím došlo k poškození původního vzhledu filmu k horšímu. Proto se filmy nelíbí nejen divákům, dědicům autorských práv, ale také odborné veřejnosti, která se proti takovému opakovanému komolení autorských děl ohradila. Titulek z Václavova článku „... ošidné vylepšování...“  cílený na jakési „kameramany“ by měl spíše znít „zrádné zhoršování“ a měl by být o neodborné práci NFA.

Obsah článku nemá smysl dále rozebírat, protože je plný bludů. Za pozornost však stojí jeho závěr, který zviditelňuje Bregantovu vůli o prosazení tzv. „nezávislého špičkového zahraničního restaurátora“, který by přijel do Prahy a rozhodl tento spor. Zde tedy zvedáme varovný hlas i prst, protože jde o další manipulaci a zradu naší národní kulturní identity. Projekt NAKI již vytvořil v Praze na Akademii múzických umění nezávislou hodnotící laboratoř CPA – Centrum poradenství a analytických služeb, které již provedlo nezávislou expertízu vzhledu filmu Adelheid pod restaurátorským vedením NFA. Tuto expertízu si objednala dědička autorských práv kameramana filmu Františka Uldricha, paní producentka Helena Uldrichová. CPA analýzu a hodnocení provedl, uveřejnil, ale Michal Bregant se k ní vyjadřovat nehodlá. České odborníky on neuznává. Jde mu o to, aby byli povoláni zmanipulovaní restaurátoři, dosazení panem Nicolou Mazzantim, předsedou evropské archivářské organizace ACE, bruselským lobbistou, který tímto způsobem usiluje o zrušení myšlenky autorské kontroly nad digitalizací. To znamená, že chce dělat digitalizace za zavřenými dveřmi evropských archivů, bez kontroly autorů, autorských asociací a restaurátorských komor. S takovýmto návrhem Michala Breganta, reprodukovaným v článku režiséra Petra Václava nemůžeme souhlasit. CPA navrhuje objektivní metodu posouzení, a tou je vytvoření vzorků z filmů Staré pověsti české, Adéla ještě nevečeřela a Adelheid a k posouzení předložit tyto vzorky odborně vytvořenému týmu a porovnat je s nepodarky z NFA. Uvidíme, zda tento návrh přijme Michal Bregant, nebo zda se tohoto poměření kvality obává a zda vůbec připustí domácí odborné hodnocení dřív, než ho ministr odvolá. Vše by měl totiž rozhodnout mlčící ministr kultury, jeho přímý nadřízený, na kterého přechází odpovědnost za jednání NFA. 

Stejně bohužel mlčí i Rada Státního fondu české kinematografie, která do mizerné bregantovské digitalizace rovněž vložila nemalé veřejné peníze. Záměrně?

Oba články - Víta Janečka i Petra Václava - jsou ve skutečnosti útoky namířené proti CPA - Centru poradenství a analytických služeb, které bylo vybudováno z prostředků NAKI na nezávislé půdě Akademie múzických umění v Praze. Členové řešitelského týmu dopis premiérovi na odvolání ředitele NFA nepodepsali, protože jsou nezávislými odborníky. Text AČK, který nyní čtete budiž chápán jako odpověď profesní kameramanské asociace, která podporuje existenci nezávislého pracoviště CPA a protestuje proti tomu, aby bylo na ni bylo útočeno a její jméno diskreditováno. Jde nám o obranu národní kulturní identity a kulturnosti prostředí, ve kterém žijeme. Od začátku sporu útočí proti NAKI a metodě DRA strana Michala Breganta. Janečkův dopis byl otištěn první a než stačil Jícha odpovědět (veřejně se bránit), už tu je další desinformační útok. Prosíme NFA, aby přestal s touto účelovou útočnou politikou a začal problematiku nekvalitní digitalizace řešit věcně a kulturně.

FAKTA:

Kvalitní digitalizace provedená Nadací české bijáky vznikající metodou DRA:

Hoří, má panenko, Všichni dobří rodáci, Ostře sledované vlaky, Kamenný most.

 

Nekvalitní digitalizace provedná NFA negativním remasteringem:

Staré pověsti české, Případ pro začínajícího kata, Adéla ještě nevečeřela, Adelheid.

 

AČK.